Miloš Václav Kratochvíl: Evropa tančila valčík

Popis produktu

Jen málokdy je cesta k velkému maléru dějin vylíčena tak citlivě jako v knize Miloše V. Kratochvíla Evropa tančila valčík, která vychází ke stoletému výročí sarajevského atentátu a začátku první světové války. V dějových liniích, rozvíjených ve Vídni, v Čechách, v Německu a Rusku, se lidé před prahem první světové války blíží velké katastrofě. Někdy jdou nevědomky, jindy zas s mrazením v zádech. A průhledy do Paříže a Londýna představí čtenáři západní svět, dílem informovaný, dílem spíš zmatený. Kratochvílova historická freska rozvírá oponu a na scéně se zjeví německý císař Vilém s mindrákem částečného invalidy a s touhou po boji, jehož se nakonec leká. A starý Franz Josef z Vídně, kterého válkychtiví donutí k výroku: "Má-li říše zahynout, tak ať alespoň zahyne důstojně..." S vládci se na stránkách střídají lidé méně urození i neurození, kterých je vždycky mnohem víc, lidé vzdělaní i prostší, bohatí i chudší, chytří i jaksi - jenom naučení. Tragédií je, že ambiciózní jakobyexperti bez skutečného rozhledu se mnohdy dokáží chopit "kormidla dějin". Stalo se to v roce 1914, stejně jako později. A kdo si pozorně přečte tuto knihu, ucítí v ní cosi jako varování.

Nadporučík Komarek měl dojem, že prostředí dvorního plesu přímo doráží na jeho zrak a čich. Ano, neboť vůně, které ho ovívaly, mu připadaly stejně kouzelné jako obrazy, neustále se měnící před jeho očima. Toto byl tedy svět, kterému sloužil. Tam daleko v nehostinné Haliči. Najednou mu připadalo, že veškeré všední útrapy Bohem i lidmi zapomenuté, zavšivené posádky dostaly teprve teď svůj pravý smysl, že teprve teď se odhalil jejich význam, když se zde Komarek na vlastní oči přesvědčil, že svým nepatrným podílem pomáhá udržet, ba dokonce snad i víc: posílit a ještě do vyššího lesku povýšit tento zářící střed monarchie, která... Která... Která - co? Která prostě... Ne, nedovedl to vyjádřit. Ale cítil se tím povznesen a vůbec mu nevadilo, že to nedovede zpřesnit slovy. Jako by pravda citu nebyla silnější nad rozumové závěry chladného mozku! Odkudsi za jeho zády se teď ozvaly tři zvučné údery. Nemusel se ani ptát po jejich významu. Ze všech stran mu to prozradil tlumený i hlasitější šepot - přichází dvůr. Přichází císař! Záplava zlata, barev a šperků se najednou rozestoupila do dvou zářivých stěn, jež vroubily volnou cestu nejvyššímu majestátu. Komarkovi, který zůstal čirou náhodou v první řadě na začátku špalíru, otevřel se na chvíli volný výhled na nejaristokratičtější výkvět rakousko-uherské monarchie. A zároveň mu připadlo, že mu vlastně bylo dáno právě poznat a pochopit - nesmrtelnost tohoto světa. Neuměl si totiž ani s největším úsilím představit, že by mohl zaniknout, zmizet svět, který dokázal vytvořit sama sebe v tak vznešené podobě. Vždyť se stačilo zahledět na kteroukoli uniformu nebo vyšívaný úřednický frak, dvourohý klobouk s černou pštrosí obrubou, kord... Jak bylo vše dokonale domyšleno a vycítěno, jak to bylo vypracováno do nejmenších detailů, s tolika odlišnostmi pod