Jaroslav Šebek: Papežové moderního věku

Popis produktu

Druhé, doplněné vydání úspěšné publikace známého historika Jaroslava Šebka, které vychází při příležitosti druhého výročí zvolení Františka papežem, představuje působení a odkaz pontifiků, kteří vstoupili do dění ve dvacátém století a na počátku třetího tisíciletí. Do výběru jsou zahrnuti i dva papežové, kteří svůj úřad sice zastávali ještě v předminulém století (Pius IX. a Lev XIII.), avšak důsledky jejich politiky se promítaly i do věku následujícího. Dvacáté století a současnost jsou zajímavé z hlediska postupné proměny papežů coby monarchů do jejich podoby pastýřské. Navíc nám poslední léta nabídla ojedinělý historický úkaz, kdy se v hektickém tempu odehrávají viditelné změny přímo před našima očima. Před dvěma lety začala psát novou kapitolu moderního papežství dobrovolná rezignace Benedikta XVI. Jeho odstoupení dalo do pohybu bez nadsázky revoluční vývoj, když u kormidla Petrovy lodičky stanul jako jeho nástupce František, papež v mnoha ohledech nevšední. Přestože od jeho volby uplynula poměrně krátká doba, je už nade vši pochybnost zřejmé, že jeho pontifikát ovlivní i jeho nástupce. A právě Františkovu působení je v druhém vydání věnována zevrubná pozornost. X. svazek Edice Český ČAS tak představuje moderní papeže především ve vztahu k dění v evropské katolické církvi. Podstatnou součástí jsou však i kapitoly, zabývající se vztahem Vatikánu a jednotlivých pontifiků k českým zemím. Originální pohled v tomto směru přinášejí zejména materiály z Tajného vatikánského archivu a Historického archivu Státního sekretariátu, které doposud nebyly v české reflexi vztahů s papežstvím příliš zohledněny. Kniha tak přináší nejen obecné, přehledně setříděné informace, ale také nové, aktualizované poznatky a překvapivé souvislosti, díky čemuž poskytne poučení a podněty k zamyšlení jak odborné, tak i široké veřejnosti.

Akcenty papežova pastoračního – a do značné míry i politického – programu je možné sledovat i v dalších zahraničních návštěvách, které dosud podnikl. Ve dnech 13. až 18. srpna 2014 realizoval cestu do Jižní Koreje, a to u příležitosti VI. asijských dnů mládeže. Vatikán současně vysílal jasné signály, že Asie je pro něj stále významnější i z diplomatického hlediska. Z geopolitického pohledu patřila ke klíčovým podnětům – přirozeně vedle mírového řešení konfliktu na Korejském poloostrově – nabídka rozvíjení kontaktů s Čínou. Při této návštěvě papež věnoval velkou pozornost i sociální angažovanosti církve a několikrát vyzdvihl potřebu solidarity s nejvíce zranitelnými složkami společnosti, které pro něj představují mladí lidé, sociálně vykořeněné osoby a senioři.

První evropská cesta papeže Františka mimo Itálii nevedla v září 2014 do některé z bašt katolicismu či velmocí na šachovnici globální politiky, ale v duchu jeho překvapivé non-konformity do Albánie – státu, kde katolíci tvoří jen asi 10% obyvatelstva, a do jedné z nejchudších zemí nejen na Balkáně, ale i v rámci celého starého kontinentu, jež se potýká mimo ji