V 19ctém století ne všichni respektovali výrobní postupy stejně jako Jack Daniel. Obchodníci často kupovali whisky v sudech přímo od výrobců a přidávali barvivo nebo je různě míchali a ředili. V roce 1895 Jack Daniels začal plnit svou Tennessee whiskey do jeho ikonické čtvercové láhve. Dva roky po Jackově rozhodnutí vláda schválila zákon Bottled in Bond Act. Zákon certifikoval jakoukoli whisky nesoucí oficiální označení na láhvi. O 120 let později je Bottled in Bond Act důkazem amerického závazku zajistit kvalitu whisky a tato whiskey je poctou muži, který od samého začátku věřil v kvalitu. Zákon z roku 1897 je plný pravidel, které vyžadují, aby lihoviny, jako je whisky, stárly a byly baleny podle souboru jasně stanovených právních předpisů. Prvotním účelem zákona v roce 1897 bylo zaručit, že výrobek, který si spotřebitel kupoval, byl ve skutečnosti whisky, podle standardizované definice. Zákon vyžaduje, aby byl produkt z jedné destilační sezóny a jeden destilátor v jedné palírně. Musí být lahvována a skladována v celních skladech pod dohledem vlády USA po dobu nejméně 4 let. Účelem tohoto opatření bylo umožnit lahvování lihovin za takových okolností a dohledu, které poskytnou všem kupujícím jistotu o čistotě zakoupeného výrobku. Agenti státní pokladny jsou určeni ke kontrole přístupu do celních skladů v palírnách. Zákon zakazuje přidávání nebo odebírání jakékoli látky nebo materiálu nebo použití jakéhokoli způsobu nebo procesu k úpravě nebo změně jakéhokoli původního stavu nebo charakteru výrobku, s výjimkou snížení obsahu alkoholu vodou. Zákon také vyžaduje aby obsah alkoholu v lihu nebyl nižší než 50% objemových. Zelená razítka na korku, která se používají, udávají název palírny, umístění lihovaru, množství lihoviny ve láhvi.