Herma Kannel, Herma Kennel: Je smutné opouštět svět na jaře

Popis produktu

Román faktu renomované německé autorky líčí události a osudy lidí žijících poblíž hranic s Rakouskem, ve vesničkách v okolí Brna, v místech, která se na samém konci války stala dějištěm krutých a násilných bojů mezi Čechy, Němci a Rusy. Byla to doba nepřehledná, plná nedůvěry a strachu. Pojem „nepřítel“ byl totiž nebezpečně nejasný. Nicméně to byla hlavně doba obrovské touhy po konečném a totálním vítězství. Je logické, že tato doba nahrávala vzniku mnoha odbojových skupin. Byla to doba zrady, tiché kolaborace a nátlaku, pod kterým se i z nejbližších lidí stávali přes noc úhlavní nepřátelé. Někdy ze strachu, jindy z vidiny zisku tehdy prodávali lidé životy svých sousedů, rodin či známých. Stačilo podepsat a přejít na stranu nepřítele. Spolupracovat, udávat. Bez výčitek.

          Dramatické osudy obyvatel a příslušníků tišnovské odbojové skupiny se staly základem tohoto příběhu. Její členka a zároveň jedna z hlavních postav knihy Božena Škrabálková se pokouší v době plné donašečů, špiclů a zrádců pomoci svým lidem doslova až za hranici vlastního bezpečí, za cenu svého života. Kniha je věcně krutá v líčení represivních a brutálních akcí jak ze strany prohrávajících Němců a kolaborantů, tak partyzánského odboje.     Sama autorka tvrdí, že po dokončení svého dokumentárního románu „Bergersdorf“  (česky vyšel r. 2008), v němž popsala před časem i u nás medializovanou hromadnou vraždu Němců připravených k odsunu na louce Budínka v obci Kamenná (Bergersdorf), nemohla toto téma jen tak opustit a začala se událostem konce války a těsně po ní věnovat soustavněji. V  roce 2002 se na dva roky přestěhovala do Brna, kde její manžel působil jako poradce Evropské unie. Knize samé předcházelo velmi podrobné studium místních dochovaných archívních materiálů, policejních dobových přepisů výslechů a ostatních válečných archiválií. Příběh sám tedy není fikcí, je věcnou obžalobou konkrétních lidí a činů, kterých se dopustili, a jmenným seznamem těch, kterým byla svoboda dražší než jejich život.

1)

Plynová komora se nacházela ve sklepě táborového vězení. Byla zařízena naoko jako sprchy. Na stropě elektrický ventilátor. Kovová trubka přivedená těsně až k osmdesáti centimetrové štěrbině, která ale odspoda není vidět, spojuje plynovou komoru s vedlejší místností tzv. „plynovou buňkou“, Je to jen malá místnůstka s plnicím zařízením na zdi. Sem do plnícího zařízení se položí obyčejná rozpálená cihla, kterou nahřáli v krematoriu, příslušník SS v plynové masce pak na ni nasype cyklon B a zařízení neprodyšně uzavře. Žár urychlí uvolňování plynu, a ten pak trubkou a škvírou proudí přímo do komory. Během patnácti až dvaceti minut by měly být všechny oběti mrtvé.

            Muži jsou v komoře už přes dvacet minut a stále žijí. Lze je stále vidět kukátkem ve zvenčí zamykatelných kovových dveřích. Do komory vedou celkem dvoje. Velitel komanda nakoukne dovnitř a zakleje. „Zatraceně, ještě dejchaj!“  Něco muselo