Helen Douglas: Eden

Popis produktu

Eden Anfieldová zbožňuje záhady, a když se na škole objeví tajemný nováček Ryan Westland, úplně ji to pohltí. Na první pohled vypadá jako obyčejný kluk, proč potom nezná pizzu? A jak to, že nikdy neslyšel o Hitlerovi? Ze všeho nejvíc ale Eden mate to, že o ni Ryan jeví zájem. Eden pozvolna propadá jeho kouzlu, zároveň ale rozkrývá i jeho tajemství. Zlom nastane jednoho deštivého odpoledne, když klopýtne o zdánlivě obyčejnou knihu v Ryanově pokoji - biografii jeho nejlepšího kamaráda, která je však datovaná o celých padesát let později. Když se svým objevem na Ryana vyrukuje, zjišťuje, že na ni čeká velmi důležitý úkol, a ona právě málem zničila jeho jedinou šanci na úspěch... Ukázka z textu Nic z toho nedávalo smysl. Buď se mi to zdá, nebo mám o kolečko víc. Ryan vlastní knížku nazvanou Cíl jménem Eden, kterou napsal Connor Penrose a rok vydání je 2081 – za šedesát devět let v budoucnosti. A je v ní fotografie, která existuje jen v mém mobilu. Buď ztrácím rozum, nebo... Vrhla jsem se k zrcadlu. Pořád jsem to byla já, rozcuchaná holka se světlýma očima. Na chvíli jsem čekala, že tam uvidím pětaosmdesátiletou stařenku. Že mi šedesát devět let nějak proklouzlo mezi prsty. Popadla jsem mobil a zavolala Connorovi. Zvedl to hned po prvním zazvonění. „Promiň,“ řekl dřív, než jsem stačila promluvit. „Už se to nestane.“ „Cože?“ vyjekla jsem. „To jsem já, Eden.“ „Já vím, že seš to ty. Omlouvám se, že jsem se dneska odpoledne choval jako blbec.“ „Connore, víš, jak jsem tě v pátek fotila?“ „Jasně, kdy mi to pošleš?“ „Já ti to ještě neposlala?“ „Ne. Nebo to dej aspoň na net, ať se na to můžu mrknout. Já ti ty svoje poslal už dávno.“ Takže jsem ty fotky nedala na síť, ani je neposlala Connorovi. Věděla jsem to, ale nějak jsem začala pochybovat o vlastní paměti…