První oficiální album vsetínské písničkářské dvojice Žamboši přináší pod názvem To se to hraje patnáct různorodých písní, jejichž autorem je z převážné části Jan Žamboch. Hudebně propracované lichodobé písně střídají jazzové motivy, ale také třeba docela obyčejný pochod, dostane se i na exotičtější reggae. Veselé texty opírající se o velmi sofistikovanou a jemnou hru se slůvky střídají písničkářské výpovědi, při kterých posluchačům běhá mráz po zádech. "Co se týká textů, je to velmi osobní a intimní porod." Prozrazuje o vzniku písně Jan Žamboch. "Na začátku je nápad a téma, melodie a rytmus. Pak se osekává po nocích, zedničí a bourá, dokud to není hotové. Téma je pro mne jedna z nejdůležitějších věcí. Už mě nebaví v písních mlžit." Bezpečné reggae či Krátká paměť odrážejí pohled soudobých třicátníků na dění kolem nás s otevřeností a hloubkou, na jakou už stagnující folková scéna celá léta marně čeká. Pravda o múzách (tato píseň už u Indies vyšla i dříve na sampleru Zahrada písničkářů 2002) zase posluchačům přiblíží originální myšlenku, že kdo nejí maso a nepije alkohol, nemůže být pravým umělcem. Deska tak nabízí nejen otázky a částečně i odpovědi, ale také dávku inteligentního a jemného humoru. Stejně jako při pódiovém vystoupení i na desce zazní zpěvy Stanislavy Brahové a Jana Žambocha podepřené Janovým originálním kytarovým doprovodem. Aby deska byla hudebně plnější, dohodli se Žamboši s hudebním režisérem Lukášem Španihelem (Docuku, Soláň) na účastí hostů, kteří v některých písních na desce vypomohou. Sehnat hosty nebylo jednoduché, vzhledem k rozhodnutí, že uděláme některé písně v širší aranži, které dozrálo poměrně krátkou dobu před začátkem natáčení. "Potřebovali jsme muzikanty, kteří umí, se kterými se nebudeme ve studiu příliš zdržovat. Chtěli jsme být tím nejslabším článkem v muzikantském řetězu naší desky my. Chtěli jsme, aby všichni sloužili těm písničkám, aby byli náladotvorní. Povedlo se sehnat profesionály, kterým naše písně zavoněly a kteří nám je pomohli ochutit a dochutit. Moc si toho vážíme," dodává Jan Žamboch. Na CD se nakonec objevují: Jan Noha – bicí (Jarret, Noha band), Petr Surý – kontrabas (Druhá tráva, Teagrass), Petr Vavřík – baskytara (Buty, Laputa), Lucie Redlová – mandolina, zpěv (Docuku), Michal Žáček – příčná flétna, saxofony (Buty, Gizd-Q, Petr Lipa band), Ivo Cicvárek – piano (OKO, Panoptikum), Pavel Hloušek – baskytara (Šantré) a Stanislav Hladík – el. kytara. Díky nim je zvuk desky bohatý a každá píseň má svou atmosféru vystavěnou do posledního detailu. K výslednému estetickému dojmu příznivě přispívá fakt, že deska vychází balená v digipacku. A co bude dál? "Plánujeme, jen jeden velký křtící večírek na Valašském špalíčku, jinak jezdíme sami a občas si námi zahraje nějaký host. Stáňa má takovou myšlenku, že bychom časem měli mít v každém městě jednoho muzikanta, který by si vždycky na koncertě s námi zahrál...:-)" 01 O znakoplavkách a tak 03:51 , 02 Sochy 04:20 , 03 Krátká paměť 04:34 , 04 Zaříkávání pramene 0