Nadešel čas posledního zúčtování. Rozhodnutí o budoucnosti Země bude sepsáno lidskou krví.. Po Pyrrhově vítězství na Slatině se král Emin dozvídá pravdu o chlapci Ruhenovi. Je bezmocný a může jen truchlit pro své přátele a přihlížet, jak nepřítel slibuje nový věk míru ztrápenému lidu Země. Přestože se ale zbývající meninské jednotky mstí, démoni se svobodně procházejí Zemí a Ruhenova moc sílí, stále zůstává jiskřička naděje. Zbývá jedna poslední, zoufalá možnost, jak zvítězit, přičemž selhání je nemyslitelné. Fanatičtí vládci Vanachu ukrývají v srdci svého národa tajemství – zbraň tak strašlivou, že ji může použít jen mrtvý a jen šílenec by se o to pokusil; bez ní ale bude Narkang srovnán se zemí. Poslední rok si vybral děsivou daň a Ruhenovy plány, které zahájil už před tisíci lety, mají přinést strašlivé ovoce. Pokud ho někdo nezastaví, mohou mít jediný výsledek: naprostou dominanci nad samotnými bohy. Ukázka z textu Cítil to jako vzdálený výkřik; volání orla snášejícího se dolů z nebes. Slyšel to hluboko v kostech, dunělo to z temných míst v podzemí a otřásalo to základy města. Starý voják upřel pohled na zatažené nebe, pak se rozhlédl po nádvoří. Najednou nepochopitelně dostal strach. Sáhl si za záda a tasil šamšír, jistotu, kterou mu zbraň v ruce dodávala, však přebila sílící předtucha. Venku na ulici se ozval rachot a on se otočil a poslepu sekl, nikdo za ním ale nestál. Tiché ševelení deště přehlušily hlasy, zněly ale zmateně a rozzlobeně, nebyly to hlasy mužů připravených zabíjet. Potom se nádvořím rozlehl šepot a on se otočil dokola se šamšírem připraveným k útoku, neviděl ale nic než prázdný dvůr a vysoké holé zdi. Hlasy na ulici sílily; slyšel útržky vět. Znenadání ho zalila slabost, a třebaže se dál otáčel, pohyboval se váhavěji, hrozilo totiž, že se mu podlomí kolena. Šepot k němu doléhal zblízka, přímo z jeho stínu. Studené prsty mu šmátraly v zákoutích mysli. Instinktivně zatřásl hlavou a pokusil se pocitu zbavit, nemělo to ale smysl. Vzápětí zaútočily drápy. Zalapal po dechu, upustil meč a chytil se rukama za hlavu, malinké zuby mu totiž začaly rvát mysl na kusy. Ledový dotyk pronikl hlouběji a on klesl na koleno. Ochromily ho šok a bolest. Neuvědomoval si, že si nehty zarývá do kůže a po prstech mu stéká krev. Větší bolest se mu usadila v lebce: jeho myslí se rozlil ledový oheň a propálil si cestu jeho vzpomínkami. Vykřikl. Zhroutil se na dláždění a vůbec pád nevnímal. Křečovitě se svíjel, drápy se mu zatím zarývaly do zapomenutých koutů mysli a rychle, s bezcitnou precizností trhaly. Připravily ho o slova z minulosti. Před očima mu probleskla vzpomínka na hrdé rodiče, pak se z jejich hlasů staly jen prázdné zvuky. Cítil, jak mu drápy vyrvaly z mysli jméno a rozprášily ho. Bolest postupně odezněla a nahradil ji otupující chlad; lapal po dechu a nekontrolovaně se třásl. Ležel na zemi s koleny přitaženými k hrudi a hlavu schovával v pažích. Před očima mu probleskly hvězdy, pak ho chlad omráčil. Obklopila ho temnota a on se jí ochot