Třetí album z výpravné čtyřdiskové edice Antologie moravské lidové hudby počátku 21. Století. Pokusem o reflexi současné podoby lidového muzicírování ve velkých i menších moravských folklórních regionech je čtyřalbový reprezentativní výběr kapel a zpěváků, jež výrazně přispívají k zachování autentické podoby hudebních tradic svého regionu. Jednotlivé díly čtyřalbové kompilace jsou doplněny legendou a bookletem s nástinem hudební historie konkrétního regionu, jeho nejvýznamnějších hudebních těles, muzikantských a zpěváckých osobností. Každé album je zabaleno v samostatném papírovém digipacku s 28 stránkovým bookletem a je také možné každé z alb zakoupit samostatně. Strážnické a Kyjovské Dolňácko, Podluží a Hanácké Slovácko - Místo proměn a střetávání Třetí z alb čtyřdiskové edice Antologie moravské lidové hudby se věnuje druhé části moravského regionu Dolňácka, Podluží a Hanáckému Slovácku. Z Dolňácka se tato nahrávka věnuje Kyjovsku a Strážnicku, dále pak Podluží a Hanáckému Slovácku. Třetí album obsahuje třicet tři nahrávek od současných významných nositelů místní folklórní tradice jako jsou Ženský sbor Lipina, Ženy z Ježova, CM Jožky Severina, SCM Michala Miltáka, CM Pavla Múčky, CM Jury Petrů, CM Pavla Borovičky, Varmužova CM, Danaj, Strážničan, Břeclavan, Vonica a řady dalších interpretů. V dvaceti osmi stránkovém bookletu alba má každý z interpretů vlastní medailonek (v češtině i v angličtině). Z průvodního slova Heleny Bretfeldové, které najdete na albu, vybíráme: Třetí album je zdánlivě nejpestřejší a také nejkontroverznější: zatímco ostatní části antologie jsou stylově poměrně stejnorodé (snad s výjimkou vyhraněných Moravských Kopanic), tady symbolicky cestujeme po hudební mapě napříč Moravským Slováckem od hranice k hranici a připomínáme si regiony už zmapované: Strážnicko - samotná Strážnice je symbolem folklorismu pro celou Moravu: více než půlstoletá tradice mezinárodního folklorního festivalu, místo, kam je lokalizován rozsáhlý skanzen lidových staveb, a především velmi dlouhá historie četných zpěváckých a muzikantských rodů; Kyjovsko - hlavní komunikací rozdělené na severní a jižní část, tedy „horní“ a „dolní“. Pod Kyjovem si drží slovácký charakter zpěvnosti, nad Kyjovem už se hudba přibližuje tradici hanácké. Podluží s centry Hodonínem a Břeclaví je charakterictické vysoko posazenými táhlými melodiemi, zpívanými silnými, dalekonosnými mužskými hlasy – všeobecně je rozvíjen kult vysokého mužského hlasu. Typický pro Podluží je vícehlas vedený v sextách a vrchních terciích. Oproti ostatním oblastem Moravského Slovácka je na Podluží mírná převaha počtu zpěvných táhlic nad rychlými tanečními melodiemi. Gajdošská muzika měla na počátku 19. století dle pramenů podobu gajdoše doprovázeného dvojicí houslistů – primášem a kontrášem, které v pozdější době doplnil klarinetista a basista. Ve druhé polovině 19. století se do muzik prosadily pro zesílení zvuku plechové nástroje (těmto muzikám se říkávalo štrajch); po druhé světové válce nas