Robert Jordan: Oheň z nebes

Popis produktu

Publikace: Kolo času 5 - Oheň z nebes - Robert Jordan. Vyvolení jsou volní a již připravují plány na velký den návratu, kdy bude Temný opět volně kráčet po zemi. A nedílnou součástí jejich plánu je polapení Draka Znovuzrozeného. Elaida, nově jmenovaná amyrlin Aes Sedai, také pomýšlí na polepení Draka Znovuzrozeného. Ví, že se Temný každou chvíli osvobodí, že se blíží Poslední bitva a že Drak Znovuzrozený se jí musí zúčastnit, aby se Temnému postavil, jinak je svět odsouzen k ohni a zkáze. Elaida musí zajistit, že Drak Znovuzrozený půjde na svou předpovězenou smrt. A Rand al‘Thor, sám Drak, skrytý ve starobylém městě Rhuidean, čeká, až se pod jeho zástavou shromáždí válečné klany Aileů…Ukázka z textuRozvalený v pozlaceném křesle jen ve spodní košili, jednu nohu ve vysoké holínce nedbale přehozenou přes lenoch, Rahvin se usmál na ženu stojící před krbem, když opakovala, co jí řekl. Velké hnědé oči měla lehce skelné. Byla mladá a hezká, dokonce i v prostých šatech ze šedého sukna, které měla kvůli přestrojení, ale to ho na ní nezajímalo. Do místnosti vysokými okny nepronikl ani náznak vánku. Ženě se při řeči řinul z pórů pot a perlil se i na hubeném obličeji druhého muže v místnosti. Přes skvělý kabátec z červeného hedvábí, celý vyšívaný zlatem, tu stál ztuhle jako sluha, což jistým způsobem byl, i když o své vlastní vůli, na rozdíl od ženy. Ovšem pro tuto chvíli byl hluchý a slepý. Rahvin zvládal prameny ducha, které kolem obou spletl, s úžasnou jemností. Nebylo nutné zničit cenného sluhu. Rahvin se samozřejmě nepotil. Nedovolil, aby se ho letní žár dotkl. Byl to vysoký muž, rozložitý, tmavý a hezký i přes bílé vlasy na spáncích. Tato žena se dala nátlakem ovládat bez nejmenších obtíží. Tvář mu zkřivilo opovržení. S některými lidmi to tak bylo. Pár – velice málo – lidí mělo natolik silnou osobnost, že jejich mysl pátrala, byť nevědomky, po škvírách, skrze něž by mohli vyklouznout. Bylo jeho smůlou, že někoho takového pořád trošku potřeboval. Tato žena se dala zvládnout, ale stále se snažila uniknout, aniž by věděla, že je v pasti. Nakonec ji už samozřejmě nebude potřebovat. Bude se muset rozhodnout, zda ji pošle pryč, nebo se jí zbaví trvalejším způsobem. V obou možnostech spočívalo jisté nebezpečí. Nic, co by ho mohlo ohrozit, to rozhodně nikoliv, ale on byl opatrný – a puntičkář. Malá nebezpečí měla ve zvyku se zvětšovat, pokud si jich člověk nevšímal, a on rizika vždycky zvažoval s jistou dávkou opatrnosti. Zabít ji, nebo si ji nechat? Žena přestala mluvit a to ho vytrhlo ze zamyšlení. „Až odtud odejdeš,“ pravil, „nebudeš si z této návštěvy nic pamatovat. Zapamatuješ si pouze to, že ses šla jako obvykle ráno projít.“ Žena kývla, dychtila ho poslechnout, a on zlehka rozvázal pramínky ducha, takže se krátce poté, co vyjde na ulici, zcela vypaří z její mysli. Pokud bylo nutné používat nátlak opakovaně, daná osoba se podvolovala snáz, i když nátlak nepoužil přímo, ale pokud to udělal, vždycky hrozilo nebezpečí, že si toho všimne. Když to vyřídil, uv