Radioservis Norbert Lichý: Motýlek CD-MP3

Popis produktu

<p>Francouz Henri Charriere byl v roce 1931 nespravedlivě odsouzen za vraždu na doživotí, strávil dvanáct let v trestanecké kolonii na Ďábelských ostrovech, uprchl a dvacet let poté popsal svůj příběh v bestselleru, jehož filmová verze se Stevem McQueenem v titulní roli obletěla svět. „Obžalovaný, jelikož porotci odpověděli ,ano‘ na všechny otázky kromě jediné, zda šlo o čin úmyslný, odsuzujete se k trestu nucených prací na doživotí.“ Když v jednom z rozhovoru dostal ostravský herec Norbert Lichý otázku, co rozhlasového by rád „udělal“, řekl, že Motýlka. Tedy četbu z proslulé autobiografické knihy Henriho Charriera. Nebývá to obvyklé, ale v tomto případě se Norbertu Lichému přání vyplnilo. A tak zatímco jeho herečtí kolegové měli prázdniny, Norbert Lichý prožil horké léto roku 2015 zavřený v potemnělém studiu, kde na sebe u rozhlasového mikrofonu bral identitu jednoho z nejslavnějších trestanců euroamerické moderní civilizace. Henri Charriere, řečený Motýlek, byl 26. října roku 1931 za vraždu odsouzen k nuceným pracím na Ďábelských ostrovech Francouzské Guyany, a měl tedy zbytek svého žití strávit ve věznici, kde řada galejníků nepřežila ani první rok trestu. Suchá gilotina, tak tomu místu říkali sami vězni. Že se Charriere stane platným členem pařížského podsvětí, s tím jeho rodiče patrně nepočítali. Henri Charriere se narodil v roce 1906 v Ardeche a otec s matkou byli učitelé. Až do svých jedenácti let prožíval šťastné dětství, pak ale přišel o milovanou matku a záhy se stal dítětem, jež otec jen obtížně zvládal. Přesvědčen, že chlapec potřebuje řád, dal syna k námořnictvu. Henri však skončil v kárné jednotce na Korsice, odkud se vrátil jako skutečný darebák. Armádu musel opustit a od té doby bylo jeho domovem pařížské podsvětí. Rozsudek, který jej zanedlouho poslal na galeje, byl podle Charriera nespravedlivý a proces zmanipulovaný. Cítil se nevinným. Pravda je, že i policisté, vyšetřující tehdy případ smrtelného zranění jednoho z členů pařížské galérky, považovali trest za příliš krutý. A to, co vězně čekalo, se skutečně blížilo peklu, ze kterého se Charriere pokusil opakovaně uprchnout. Svůj nedobrovolně dobrodružný osud, se kterým se nikdy nesmířil, popsal vězeň s vytetovaným motýlem na hrudi v autobiografické knize, jíž dal pařížský vydavatel Robert Laffont název Motýlek. Kniha s dedikací Venezuelskému lidu, jeho prostým rybářům z Parijského zálivu, všem, intelektuálům, vojákům a ostatním, kteří mi umožnili začít nový život, vyšla v roce 1969 v nákladu milion dvě stě tisíc výtisků. Okamžitě se, stala literární senzací Francie i Evropy a Henri Charriere celebritou. Zároveň se však objevily hlasy zpochybňující autentičnost Charrierova vyprávění. Proto se Robert Laffont rozhodl svolat tiskovou konferenci, kde Henri Charriere prohlásil, že v jeho románu je 75 % pravdy a 25 % smyšlenek. Pravda je, že po jednom ze svých nezdařených útěků byl Charriere odsouzen ke dvěma letům izolace na ostrově sv. Josefa, a komu se podaří přežít něco podobného, často těžko rozlišuje mezi sněním a realitou. Charriere s největší pravděpodobností vytvořil obecný portrét galejníka z Ďábelských ostrovů, což nikterak nesnižuje poutavost jeho vyprávění. Henri Charriere je vypravěčem velmi emotivním, s přirozeným talentem, vždyť byl koneckonců učitelským synkem. Dokáže atraktivně popsat jak svůj vnitřní svět, tolik potřebný k přežití, tak často mrazení v zádech vyvolávající zážitky z prostředí trestanecké kolonie. Ostatně než kniha vůbec vznikla, rá