Tak přece jen. Tohle album konečně mapuje tvorbu Psích vojáků (alias PVO, pod kterýmžto názvem v 80. Letech soubor vystupoval) z let 1983-86, to znamená v drtivé většině skladby dosud na žádné jiné desce nezaznamenané. Jedná se o živou, zvukově překvapivě velmi kvalitní nahrávku z Chmelnice z ledna 1987, která si zasluhuje maximální pozornost nejen ze strany pamětníků. Nechoď sama do tmy je absolutně přesvědčivým dokladem, že Psí Vojáci tehdy patřili ke kapelám s nejvyprofilovanějším názorem (netoliko hudebním) možná i v celoevropském měřítku. U většiny desek je stopáž pětasedmdesát minut téměř nestravitelná, ale tahle je čestnou vyjímkou. V naprosto vyrovnaném – chce se říct přímo excelentním – materiálu, který přináší, nenajdete jedinou slabou skladbu. A navíc, Filipa Topola tento koncert zastihl ve vynikající formě (což není zcela běžný jev) a s takřka nepřebernou výrazovou škálou: tu je citlivý a jemně vemlouvavý, tam podmračený či rozezlený a onde vrcholně jedovatý, jako břitva drásavý nebo až morbidně chraplavý (v jazz-šansonově laděné písni Jen se tak projdi po městě). Těžko lze z takto uceleně kolekce vybrat nějaké věci na úkor jiných. Snad dramatické, mimořádně naléhavé skladby Hudba a kozel, Pojď do průjezdu, Hospoda, Jako kdyby jehla, Volá mi známá či titulní kompozici? Nebo melodickou hitůvku Už je to let, již možno považovat za starší sestru pozdějšího veležádaného čísla Chce se mi spát, popřípadě píseň Žiju, jejíž pod kůži se zadírající ´nadějeplný smutek´ prostoupený hlubokým člověčenstvým (jedná se o báseň neznámého německého autora údajně z 12. století) umocňuje skvělé, dokonale souznějící hudební vyjádření? Ale ne, nečleňme něco, co tak dokonale drží pohromadě! A rozpitvávat brilantní, v pravdě nadčasové texty či spíše zpívanou poezii různého charakteru (Filip a Jáchym Topolovi, Sylvia Plath), rovněž nemá smysl. Mnohem lepší je nechat je volně působit na ničím nezatížené vnímání – a z bezútěšnosti skladeb jako Hospoda, Volá mi známá, Pojď do průjezdu, Nechoď sama do tmy, Zavři, nebo V září už nikdy netanči vám začne běhat mráz po zádech. Jak brutální, a přesto vrcholně umělecký obraz nejen tehdejší reality! Další dluh vůči českému rocku byl splacen i s úroky. 1. Hudba a kozel 6:05 , 2. Pojď do průjezdu 4:03 , 3. Hospoda 3:02 , 4. Jen tak se projdi po městě 4:09 , 5. Bezpečně 4:00 , 6. Už je to let 3:49 , 7. Jako kdyby jehla 5:23 , 8. Volá mi známá 4:31 , 9. Nechoď sama do tmy 5:35 , 10. Před zrcadlem 4:45 , 11. Zase den 4:48 , 12. Žiju 3:20 , 13. V zaři nikdy netanči 6:11 , 14. Viselec 4:32 , 15. Zavři 2:50 , 16. Co zpívala Kačina Anga 4:16 , 17. Slova 4:37