V druhém výběru vynikajících nahrávek z koncertů Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro setrváme v počátečních desetiletích jeho historie. Z té doby existuje řada záznamů z koncertů význačných světových umělců, jejichž úroveň neztratila ani po letech svou aktuálnost. Oba snímky, jež každé z obou CD otevírají, zachycují události pro festival a celý tehdejší český hudební život zcela mimořádné. CD 1: Antonín Dvořák – Symfonie č. 8 G dur op. 88 / Berlínští filharmonikové, dirigent Herbert von Karajan. Natočeno živě ve Smetanově síni Obecního domu, Praha, 30. května 1966. 1. Allegro con brio 2. Adagio 3. Allegretto grazioso 4. Allegro ma non troppo Fryderyk Chopin – Koncert pro klavír a orchestr f moll op. 21 5. Maestoso 6. Larghetto 7. Allegro vivace Wilhelm Kempff - klavír, Česká filharmonie, dirigent Karel Ančerl. Natočeno živě ve Smetanově síni Obecního domu, Praha, 16. května 1959. CD 2: Igor Stravinskij – Svěcení jara / Česká filharmonie, dirigent Igor Markevitch. Natočeno živě ve Smetanově síni Obecního domu, Praha, 30. května 1959. 1. Část I: Uctívání země 2. Část II: Oběť Dmitrij Šostakovič – Symfonie č. 9 Es dur op. 70 3. Allegro 4. Moderato 5. Presto 6. Largo 7. Allegretto Symfonický orchestr pražského rozhlasu, dirigent Kiril Kondrašin. Natočeno živě ve Smetanově síni Obecního domu, Praha, 5. června 1960.S obrovským napětím byly vždy očekávány koncerty s největší hvězdou tehdejších světových pódií Herbertem von Karajan (1908–1989). Jeho první české vystoupení se uskutečnilo s Vídeňskými filharmoniky 18. června 1963, tedy dodatečně až po skončení festivalu (zpoždění způsobilo umělcovo zranění). Poté se hudební mág začal na Pražském jaru objevovat častěji – již zásadně se svými Berlínskými filharmoniky. Těch záznamů se v rozhlasovém archivu – zvláště kvůli smluvním ujednáním – nedochovalo mnoho. Avšak jeden z nejvzácnějších snímků zdobí rozhlasovou fonotéku a figuruje hned na počátku našeho nynějšího výběru. Je z roku 1966, kdy přijeli Berlínští filharmonikové s dvěma programy. Ten první završila Beethovenova Symfonie č. 3 Eroica, druhý Dvořákova Symfonie č. 8. Posledně jmenované dílo Herbert von Karajan obzvláště miloval, mnohokrát na koncertech provedl a natočil na hudební nosiče (připomeňme alespoň jeho skvělé nahrávky pro firmy Decca, EMI a Deutsche Grammophon). Zde máme jedinou dnes dosažitelnou Karajanovu live nahrávku Dvořákovy Osmé s Berlínskými filharmoniky. Před Dvořákovu symfonii zařadil Koncert pro orchestr Bély Bartóka, a připravil tak posluchačům orchestrální exhibici nejvyšší třídy.