Patricia Briggs: Spálená mrazem

Popis produktu

Život Mercy Thompsonové prošel zásadní změnou. Když se stala družkou Adama Hauptmana – charismatického alfy místní vlkodlačí smečky –, stala se zároveň i nevlastní matkou jeho dcery Jesse.. Tento vztah vnáší do Mercyina života požehnané okamžiky normálnosti. Ale na okraji lidskosti se může drobný incident za úplně normálního dne proměnit v něco mnohem většího. Po dopravní nehodě v rušném provozu se Mercy a Jesse nemůžou spojit s Adamem – vlastně s nikým ze smečky. Všichni byli uneseni. Skrze jejich pouto Mercy ví, že Adam je rozzlobený a trpí. Vlkodlaci bojují politickou bitvu za akceptaci veřejností a Mercy se obává, že s ní Adamovo zmizení může nějak souviset – a že on i celá smečka jsou ve velkém nebezpečí. Mercy čelí mnohem mocnějšímu protivníkovi a je na něj sama – možná bude nucena přijmout pomoc od jakéhokoli spojence, a to bez ohledu na to jak nepravděpodobný je. Ukázka z textu Žena se pořád dohadovala s policisty, řidič ale zamířil k nám. Možná se chtěl ujistit, že mám pojištění nebo něco takového, já ale ucítila varovné šimrání u páteře. Sundala jsem si ledový obklad z tváře a pro jistotu se postavila. „Stejně,“ řekla Jesse s pohledem upřeným na auto. Na to, že jsem vstala, nezareagovala; možná si toho ani nevšimla. „Měla jsi svého malého rabbita ráda. Nehodu jsem zavinila já. Je mi to líto.“ Řidič druhého auta, jenž se k nám přihnal, se do Jesse pustil jako vzteklý pes a zasypal ji nadávkami, za které by mu moje matka vymyla pusu mýdlem. Jesse vytřeštila oči, vyskočila na nohy a zavrávorala. Postavila jsem se mezi ně, okřikla ho a do hlasu jsem vložila sílu, kterou jsem si vypůjčila od alfy místní smečky, od svého muže: „Dost.“ Odtrhl oči od Jesse, pohlédl na mě a otevřel ústa, potom ale strnul. Cítila jsem z něj alkohol. „Já jsem řídila, ne Jesse,“ řekla jsem klidně. „Zastavil jste – já do vás vrazila. Byla to moje vina. Jsem pojištěná. Papírování bude k zlosti – za což se omlouvám – ale vaše auto opraví nebo dostanete nové.“ „Zatracená Mexikánko,“ vyplivl, nesprávně, protože jsem indiánka, ne hispánka, a ohnal se pěstí. Možná jsem byla jenom obyčejný kojot, ne svalnatý vlkodlak, měla jsem ale hnědý pásek ve full-contact karate. Podrážděný majitel SUV byl mnohem větší než já, jenže podle toho, jak páchl a jak nekoordinovaně se pohyboval, byl opilý. Což ho připravilo o výhodu, kterou mu výška poskytovala. Uhnula jsem před jeho pěstí, ukročila, natočila se boky, chytila ho za loket a dlaň ruky, kterou zaútočil, a praštila jsem s ním obličejem dolů o chodník, k čemuž jsem využila hlavně jeho vlastní setrvačnosti. Bolelo to i mě, zatraceně. Bouračky byly nanic. Bolest mi sjela z namoženého krku do boku, o kterém jsem ani nevěděla, že ho mám zraněný. Udržela jsem rovnováhu a připravila se na další útok, pád na zem ale vysál z velkého muže všechnu bojechtivost. Když se do mě hned nepustil, ustoupila jsem, dotkla se lícní kosti a přála si mít v ruce ledový obklad, který jsem upustila. Celá bitka netrvala déle než několik vteřin. Než se mohl