Anotace: Když hledáte ztracenou duši, neztratíte i tu svoji? Síla jejího vlka a indiánská magie. Spolu i proti sobě. Tentokrát musí kousnout hodně hluboko. Až na krev. Vytržená z domova, který konečně našla. Z náruče muže, kterého milovala, kterému měla stát po boku. Teď cestuje rozpálenou krajinou amerického jihozápadu společně s indiánským šamanem a v hlavě má temný stín, jenž dříve nebo později vypluje na světlo. Potkává lidi, které nikdy potkat nechtěla. Lidi, pro něž jsou lykantropové jen odolnou hračkou pro zvrhlé hry. Tori musí bojovat o hrdost a o život. Nejen svůj. Musí se vydat do míst, horkých jako peklo a rudých jako písek Arizony. Ukázka z textu „ZASTAV!“ zařvala jsem a trhla sebou dozadu. A znovu… a ještě. Mačkala jsem mu břicho a začala jeho tělem cloumat ze strany na stranu. Nepříčetný vztek mě rozpaloval od kořínků vlasů až po paty. Po nohy uvězněné na pedálech motorky. Rvala jsem ruce od sebe vší silou, kterou jsem v sobě měla. Teď právě jí moc nebylo, musel mě pořádně utlumit, ať už to udělal čímkoliv. Nejpravděpodobnější se mi zdála pořádná rána do hlavy, podle bolesti, která mi v ní pulzovala. Nedokázala jsem ta pouta, nebo to, co mé ruce drželo svázané, přetrhnout. Za víčky mi tančila rudá kola, trnuly mi zuby a celé tělo vibrovalo touhou po transformaci. Která ale nepřicházela a já se o ni tím urputněji snažila. Horké slunce pálilo a stíny byly dlouhé. Muselo být už pozdní odpoledne. Krajinu kolem cesty jsem nepoznávala, její ráz byl úplně jiný než doma, v Missouri. Zmatek se střídal se vztekem a dech mě pálil v krku. Ničemu jsem nerozuměla. Co se to děje? Kam mě to veze a proč? Otáčela jsem hlavu ze strany na stranu a vítr mě šlehal v obličeji mými i jeho vlasy. Zadívala jsem se mu přes rameno na cestu před námi. V dáli jsem uviděla u krajnice poutač a zaostřila na něj. Rychle se blížil a já mrkala, abych vyhnala z očí slzy a pot. Ukazatel proletěl kolem nás a já se za ním nevěřícně otočila. Byli jsme na stošedesátce a právě minuli odbočku na Colorado Springs. Vytřeštila jsem oči a rozkřičela se. Nesrozumitelné zvuky, dílem vlčí řev, dílem nářek vyděšené ženy. Byli jsme v Coloradu. Coloradu! Nejmíň sedm set mil od domova. Upřeně jsem zírala na šev jeho kožené bundy, výraz strnulý. Prázdný. A stejné prázdno v hlavě, pulzující bolestí. Soustředila jsem se a procházela svou myslí, jako by to byla dlouhá chodba plná dveří. Některé byly otevřené dokořán, jiné jen zpola. Pár jich bylo zavřených a já pomyslně cloumala klikou. V těch otevřených jsem viděla Beth a Bena, viděla jsem svou smečku, své bratry a sestry. Svou vlčí podstatu, svůj původ. Věděla jsem, kdo jsem, zároveň však jako by mi důležitá věc unikala. Jako by to nebylo všechno, ne jen vlk, lycas. Něco víc, něco… důležitého. Něco, co bylo za jedněmi z těch zavřených dveří, a já do nich bezvýsledně bušila. Chtěla jsem se dostat k tomu, co je za nimi. Pohnula jsem hlavou a žár slunce se mi naplno opřel do tváře. Vnímala jsem to teplo, ale jen okrajově. Soustředila jsem se