Aaron Copland (1900–1990)Duo pro housle a klavír (1971, rev. 1977) - 14:031 I. Flowing - 5:292 II. Poetic, somewhat mournful /attacca/ - 4:533 III. Lively, with bounce - 3:36Sonáta pro housle a klavír (1943) - 17:124 I. Andante semplice - 6:415 II. Lento - 3:596 III. Allegretto giusto - 6:24Leonard Bernstein (1918–1990)Sonáta pro housle a klavír (1940) - 16:377 I. Moderato assai - 5:038 II. Variations on Movement I - 11:29Jan Novák (1921–1984)Pocket Sonata pro housle a klavír (1973–74) - 7:15*9 I. Allegro - 1:2310 II. Andante - 2:3311 III. Allegretto - 1 :1212 IV. Allegro swingy - 1:58Sonata super "Hoson zes" pro housle a klavír (1981) - 20:54*13 I. Allegro moderato - 6:3714 II. Andante - 9:3615 III. Vivace - 4:33*Světová premiéra na CD František Novotný - housleIgor Ardašev - klavír (1–8)Vladimír Hollý - klavír (9–15)Nahráno ve studiu č. 1 Českého rozhlasu v Praze-Vinohradech v srpnu 2014 (1–8) a v pražském studiu Martinek v prosinci 2012 (9–15). Na Aarona Coplanda (1900–1990) jeho vlast čekala, aby americkou hudbu vymanil z mdle macdowellovské druhořadosti. Skladatel s litevsko-židovskými kořeny (jeho otec se jmenoval Kaplan) pomohl ukončit nadvládu německého ducha v severoamerické hudbě. Poté, co v USA vystudoval klavír, se v roce 1921 přesunul do Paříže a na nově založené School of Music for Americans ve Fontainebleau vstoupil do kompoziční třídy Nadii Boulangerové, což do konce života označoval jako svou nejvýznamnější hudební zkušenost. Copland se od ní naučil být nezávislý na vzorech minulého století. Ocitl se ve správný čas na správném místě, Pařížané Stravinskij, Ravel, Prokofjev, Šestka a další mu otevřeli nové obzory. Následovala asi 10 let trvající artistní ultramoderní etapa, nad melodii dominovala disonance, perkusivnost, abstrakce. Publikum rázem ochladlo, Copland se začal bát, že se posluchačům dočista odcizí, a začal psát v populárním stylu využívajícím americkou lidovou hudbu, který ho světově proslavil (opera The Second Hurricane, 1935, „americké" balety Billy the Kid, 1938, Rodeo, 1940, a Appalachian Spring, 1944). Jsou to kultivovaná, nikoli však podbízivá díla, jež se stala vzorem nastupující generaci amerických skladatelů. Dobou vzniku sem spadá i Houslová sonáta (1943), kompozičně vytříbena a melodicky výrazná práce, stylově poněkud krotký, ale poctivý kus hudby sice s poněkud nevýraznou invencí, ale zato se sugestivně tajemnou atmosférou volné věty, v níž Copland zručně pracuje s různými druhy polyfonie, vděčný je také „kolísavý vídeňský valčík".V téže době jako Copland napsala svou jedinou Houslovou sonátu i jiná hvězda amerického hudebního života, Leonard Bernstein (1918–1990), skladatel, dirigent, klavírista a popularizátor, jehož není třeba představovat. Kdo by ale ve skladbě z roku 1940, již Leonard napsal pro Raphaela Hillyera, svého spolužáka na Harvardu a budoucího violistu slavného Juilliardova kvarteta, hledal názvuky budoucí West Side Story, bude rozčarován: dvaadvacetiletý mladík napsal velmi odvážně a z hlediska subjektivní výpovědi i překvapivě závažné dílo, inspirované zejména poetikou Paula Hindemitha. První větu psanou v modifikované sonátové formě následuje půltucet variaci, „výklad" děje věty předchozí: první čtyři variace zpracovávají druhé téma, poslední dvě pak téma hlavní. Myšlenek z houslové sonáty Bernstein později využil ve svém baletu Facsimile (1946) a v Symfonii č. 2 „The Age of Anxiety" (Věk úzkosti, 1949, rev. 1965).Jan Novák (1921–1984) je jednou z nejvýraznějších českých skladate