Skupina, která si prapůvodně říkala Easy Cure a jejímž mozkem je od počátku charismatický Robert Smith, patří bezesporu mezi základní rock & popové pojmy osmdesátých let. V počátcích byli podobně jako jejich kamarádi Siouxsie & The Banshees silně ovlivněni punkem, který posléze přetavili do vlastního svébytného výrazu. Zprvu svižné písničky záhy vystřídaly stále temnější, depresivnější a pomalejší skladby s delší stopáží, aby ještě později zvítězily opět melodie, byť vždy halené do melancholie a plné nálad. Na svém debutu "Three Imaginary Boys" z roku 1979 jsou ovšem ještě rytmicky úderní a až suše struční. Písničky nepostrádají silné melodie, ale zároveň jsou ve své jednoduchosti často oholené na úplný základ, kapela tu také ještě funguje v pouhopouhém triu. Nicméně již zde najdeme dodnes platné poznávací znamení v podobě charakteristického zpěvu Roberta Smitha. Aktuální, samozřejmě vyčištěná a remasterovaná reedice ovšem ani trochu nezavání zatuchlostí a ono oprášení po letech ji vyloženě prospělo Hit "10:15 Saturday Night" je už do historie pop-music zapsán zcela nesmazatelně a i mnohé další písně patří ke zlatému fondu skupiny. Jenomže ony tu jsou i další důvody. Například zvuk. Donedávna se například české desky daly od zahraničních docela dobře poznat na první poslech díky většinou zpackané (pokud vůbec nějaké) produkci a uniformnímu, zcela nenápaditému zvuku. Dnes už je situace lepší, ale přesto i nyní, kdyby některá z domácích kapel přišla za zvukařem s něčím podobným, co můžeme slyšet z tohoto alba, se zlou by se u mnohých potázala. Vždyť kdo to kdy slyšel, aby kytara v pouhém triu byla spíše zastřená a upozaděná, zatímco důraz je kladen na bicí, které jsou mnohdy hlasitější než samotný zpěv! Kytarové vyhrávky a sóla jsou pak naopak přebuzená do maxima. A tak by se dalo pokračovat. Výsledkem je naprosto svébytný sound, který kapelu už tehdy výrazně odlišoval. Až zas budete poslouchat nějakou českou desku se zpěvem, který nesmyslně přehlušuje bubny i zkreslenou kytaru, zkuste si vzpomenout na tuhle nahrávku. Silnou zbraní, která ani dodnes nezapadala prachem, je až odzbrojující jednoduchost. Pokud nepatříte k těm, kteří oceňují takové věci, jako je desetiminutové kytarové sólo, mohlo by vás to i po letech bavit. The Cure tu nerozmělňují nápady a každá píseň je přesně tak dlouhá, aby vyždímala z nápadu maximum a nezačala nudit. Výborně si pohrávají s náladami, na rozdíl od pozdějšího období ještě mají spoustu rockové energie a syrovosti. Dostatek invence je ostatně slyšet i ze svébytné úpravy Hendrixovy "Foxy Lady". 1. 10:15 Saturday Night, 2. Accuracy , 3. Grinding Halt , 4. Another Day , 5. Object , 6. Subway Song, 7. Foxy Lady , 8. Meat Hook , 9. So What , 10. Fire In Cairo , 11. It's Not You , 12. Three Imaginary Boys , 13. The Weedy Burton