Unikátní Talichova Libuše - deklarace národní hrdosti a statečnosti v protektorátní Praze 1939. Unikátní záznam z představení Smetanovy opery Libuše 29. května 1939 v Národním divadle v protektorátní Praze. Předehra (nahráno 1940) a fragmenty z 3. dějství včetně "Libušina proroctví". Publikum na závěr zpívá českou národní hymnu. Marie Podvalová (Libuše), Stanislav Muž (Přemysl), Vilém Zítek (Chrudoš), Josef Vojta (Šťáhlav), Ota Horáková (Krasava), Marta Krásová (Radmila), Jaroslav Veverka (Lutobor), Josef Křikava (Radovan). Sbor a orchestr Národního divadla v Praze, sbormistr Jan Mario Ouředník, Česká filharmonie (Předehra), dirigent Václav Talich Nahrávka Talichova koncertního provedení Smetanovy Mé vlasti (SU 4065-2) z 5. června 1939 z Národního divadla v nacisty okupované Praze vzbudila ve světě značnou pozornost (Gramophone Special Historic Award 2012) - a zdálo se, že se tím Talichova diskografie definitivně uzavírá. Z pozůstalosti sopranistky a představitelky Libuše Marie Podvalové však vzešel další unikát. Přesně týden před Mou vlastí, 29. května 1939, vznikla v Národním divadle nahrávka z Talichova provedení Libuše. Z fólií téměř zázrakem dochovaných do dnešních dnů se podařilo zrekonstruovat fragmenty třetího dějství opery (na CD jsou doplněny snímkem předehry z roku 1940). Závěrečné Libušino proroctví muselo v roce 1939 znít uším Čechů jako ta nejodvážnější deklarace národní hrdosti a statečnosti. I přes neúplnost a nízkou zvukovou kvalitu nahrávky jde o unikát nedozírné hodnoty. Představuje jedinou Talichovu operní nahrávku, nejstarší dochovaný operní přenos z pražského Národního divadla a předposlední představení Libuše v období nacistické okupace před striktním zákazem jejího dalšího uvádění. Nekončící bouřlivý aplaus a spontánní zpěv národní hymny svědčí o obrovské emocionální síle okamžiku a dodávají snímku neopakovatelnou energii.