Bohumil Balajka: Přehledné dějiny literatury II

Popis produktu

• Poutavě, přístupně a podrobně zpracované dějiny české a světové literatury jsou určeny pro studenty středních škol všech typů, pro učitele literatury i pro širokou veřejnost.
• První díl je věnován literatuře do první světové války, druhý díl literatuře meziválečné.

Formát A4 / 240 stran / 3. vydání

Předmětem literatury je člověk zobrazený ve své citové a rozumové sféře, v projevech svého jednání i při řešení základních životních situací. Lidský jedinec však nežije ve vzduchoprázdnu, přichází do styku s jinými lidmi, zaujímá k nim různé postoje, vytváří si k nim své vztahy; je součástí společenského celku, bytostí společenskou, která tvoří dějiny. Během tisíciletého trvání lidské společnosti se ovšem měnily podmínky její existence, proto se měnil i člověk. Tyto změny zasahovaly nejen oblast společenských vztahů, ale týkaly se i rozumového osvojování světa člověkem a citového přístupu k němu. Protože ústředním hrdinou slovesného umění je člověk, je i literatura spjata s dějinami společnosti. Nic lidského nemůže být proto literatuře cizí. Máme-li sledovat smysl jednotlivých slovesných děl, zjišťovat, jak na sebe navazují, v čem je jejich podobnost nebo odlišnost, jaké jsou společné znaky uměleckého výrazu v literárních dílech určitého časového období, používáme k tomu hlediska historického, studujeme dějiny literatury. Čeho si v nich všímáme? Předně tzv. literárního procesu. Literární proces je souborné označení pro působení mnoha činitelů, jako jsou autor slovesného díla, jeho život a umělecké schopnosti, společnost, která vznik díla ovlivňuje, a konečně soudobá literární praxe. Literární dílo totiž vždy nějakým způsobem reaguje na dobovou literární situaci: buď se podřizuje tradici, nebo ji porušuje. Slovesné umění všech dob zobrazuje dlouhé a často i neobyčejně pohnuté drama lidského zápasu o dokonalejší podobu světa, sleduje životní situace lidí, jejich naděje, sny, omyly, prohry i vítězství. Také v těchto dějinách literatury chceme vidět především člověka v jeho historické podmíněnosti a proměnlivosti. Člověka jako předmět uměleckého zobrazení i jako zobrazovatele a tvůrce nových hodnot. Naše učebnice sleduje vývoj národní literatury a ve vybraných kapitolách přední zjevy literatury světové. Zapojení národního písemnictví do souvislosti se světovou literaturou je dáno stále sílící představou světové literatury jako celku. Poměr mezi národní literaturou a literaturou světovou vyplývá částečně z určení knihy: má sloužit jako studijní příručka studentům středních škol, ale také širší veřejnosti. Učebnice zásadně pomíjí literárněteoretické výklady s výjimkou genetického poučení o uměleckých směrech. Otázek literární teorie si všímají jiné knihy, např. úvodní kapitoly Vodičkova Světa literatury I nebo učebnice Dr. Jiřího Kostečky Do světa literatury jinak. Autoři se pokusili sladit informativní poslání knihy s jejím posláním naukovým, a navíc s hlediskem přístupnosti a živosti