Tři sestry: Tři sestry

Popis produktu

Kultovní kapela Tři sestry brzy oslaví třicet let od svého založení. Bujarý večírek začíná už teď a nese se – jak jinak – ve znamení dobrého jídla a pití.

Třísesterská kuchařka je svérázná stejně jako repertoár kapely. Nečekejte vyvoněné recepty jak z michelinských restaurací (i když na ně taky došlo) a na druhé straně ani punkové bizarnosti, které se dají pozřít jen v nouzi (ačkoli... došlo i na ně). Recepty na kulinářské speciality Tří sester napsal sám život, a jestliže podle nich uvaříte, bude vám určitě chutnat...

Ale nejde tu zdaleka jen o jídlo. Těšte se na poctivou flákotu historek marinovanou vtipem a zalitou tuplákem vzpomínek.

Fanánek: Pes na česneku v troubě

Osmnácté narozeniny jsem se rozhodl oslavit v přítomnosti pár kumpánů z mokré čtvrti vedených Sahulou a sudu piva, jemuž se říkalo štěně. Asi proto, že měl objem padesát litrů a byl menší než současně existující sud stolitrový, kterému se ale neříkalo pes, nýbrž hekťák.

A když už jsme tedy měli mít to štěně braníku, někoho napadlo, že by se mohl podávat pes, cha cha! Zasmáli jsme se podařenému vtipu a považovali to za absurdní. Spíš to vypadalo na buřty a hořčici.

Nicméně Sahula opravdu inicioval sehnání psa, což v Jevanech nebyl problém — ukázalo se, že ras je v blízkém Kostelci nad Černými Lesy. Úpravy psa se zhostil hostinský ze Statku, pan Klímek, a Sahula mu samozřejmě radil a motal se a pochopitelně se při tom zdatně naléval.

Psa tedy prošpikovali jako kus pečeně, aby maso nebylo suché, a pomalu pekli v troubě kamen, kde se topilo dřevem. V tom zřejmě tkvělo hlavní tajemství úspěchu — pomalé pečení při mírně nestejné teplotě způsobí, že pokrm je zcela a úplně propečený.

Pes byl přinesen na stavební parcelu kamaráda Berana, kde jsme směli uspořádat narozeninovou party. Na pozemku byla pouze dřevěná chatrč na nářadí, ohniště a čerstvě vykopaná studna, asi dva metry hluboká, v době oslavy nedokončená a bez vody. Pozvaní byli vrstevníci z Jevan i z Prahy, bylo jich asi patnáct, holky jsme moc neznali, a tak přišla alespoň šestnáctiletá sestřenice Romana a její kamarádka.

Seděli jsme okolo ohně a drželi půllitry s pivem, tedy převážně s pěnou, protože pivo bylo sice poměrně zchlazené, ale po příšerném transportu do Jevan z hospody Na Staré kovárně, která byla v Braníku, si příliš neodpočinulo. Je to sice okolo padesáti kilometrů, jenže sud jsem převážel já sám městskou dopravou až k olšanským hřbitovům a pak autobusem do Jevan. Musel jsem koupit lístek jak sobě, tak sudu, protože byl velký a těžký.

Čekali jsme na chvíli, kdy se pekáč vyndá z dřevníku, dá se na oheň a ochutnáme psa. Na tento okamžik byl pozván pan Klímek, který ještě kosil louku, a tak jsme museli asi půlhodinku čekat. Aniž jsme se domluvili, před dívkami jsme se nezmínili o konkrétním druhu masa, které je na pekáči, pouze jsme říkali, že jde o pečínku.

Sahulovi se to celé ohromně líbilo, poskakova