Tereza Boučková: Šíleně smutné povídky

Popis produktu

Tereza Boučková vstupuje do cizích životů jednoznačně a nekompromisně. Třináct Šíleně smutných povídek je třináct příběhů, které mají ve svém vyznění smutek, ale mnohé jsou i ironické a plné paradoxů. Všechny povídky jsou napsané více než minimalisticky, a přitom je v nich všechno: touha po lásce, přijetí, přátelství, vnitřním míru anebo alespoň klidu ve zpustošeném nebo vyhaslém manželství, stejně jako odhodlání překonat těžkou, tragickou nepřízeň osudu. Ukázka z textu Na ulici ležel rozbředlý špinavý sníh. Jana si oblékla žlutý krimplenový kostýmek, který jí máma na podzim ušila v kurzu šití. Půjčila jí svoje lodičky z Paříže. Doprovodila ji k tržnici a tam Janě udělala kříž na čelo. Šla na nákup, poslušná. Plakala.  Přes náměstí k výboru už musela jít Jana sama. Na rohu potkala spolužačku.  Co to máš s okem? Kam jdeš tak blbě oblečená?  Na svatbu. Odpověděla.  A kdo se vdává?  Já.  Sándro přijel taxíkem, kytku sice nesehnal, ale prstýnky, ty jo. Za svědky jim šli vrátný a úřednice, co je oddávala. Jana měla odpoledne školní koncert, Sándro natáčení desky. Stihli si zajít akorát na oběd; manželé.  Před Rudolfinem se rozešli, jako vždycky. Ahoj. Pusu. Ahoj.  Večer k nim přijel s dodávkou pro Janinu postel; našel pro ně byt. Zatímco ji s kamarádem nakládal, Jana si honem balila věci na sebe, aby vypadla dřív, než přijde táta. Letní si neber, řekla jí máma, on to s tebou do léta nevydrží...

Tereza Boučková, autorka bestsellerů Indiánský běh a Rok kohouta, přichází po několika letech odmlky s novou knížkou. Poprvé jsou to povídky, žánr, který je podle znalců literatury snad ze všeho nejtěžší. Povídka v sobě musí mít všechno, co má román – svého hrdinu, svůj příběh i jeho rozuzlení, ale zároveň si musí vystačit s mnohem menším prostorem k vyprávění. Třináct Šíleně smutných povídek je třináct příběhů, které mají ve svém vyznění smutek, někdy úplně konkrétní a hmatatelný, jindy spíše mlhavý a neurčitý, ale mnohé jsou i tak docela veselé, ironické a plné paradoxů. Všechny povídky jsou napsané více než minimalisticky, a přitom je v nich všechno: touha po lásce, přijetí, tichu, přátelství, vnitřním míru anebo alespoň klidu ve zpustošeném nebo jen úplně vyhaslém manželství, stejně jako odhodlání překonat těžkou, tragickou nepřízeň osudu. Tereza Boučková vstupuje do cizích životů jednoznačně a nekompromisně. Zdá se, že všechno, co nám pohledem jiných zaujatě a vášnivě vypráví, se stalo jí. Přitom jsou to docela obyčejné příběhy docela obyčejných lidí.