Publikace: Jazyk jako stigma? - Analýza chybovosti textů romských žáků 9. ročníků základních škol praktických - Analýza chybovosti textů romských žáků 9. ročníků základních škol praktických - Zuzanna Bedřichová. Studie se zabývá chybovostí v psaném projevu romských žáků 9. ročníků základních škol praktických, přičemž analyzuje 130 školních prací těchto žáků dostupných v databance ROMi (databanka psaného a mluveného projevu romských dětí a mládeže v češtině). Autorka se zaměřuje především na stigmatizující potenciál zkoumaných chyb, jemuž dosud nebyla v české lingvistice věnována dostatečná pozornost. Studie tak přináší inovativní koncept tzv. stigmatizující chyby a nové, propracované schéma tohoto typu chyb, na jehož základě autorka provedla detailní kvalitativně-kvantitativní analýzu textů. Kromě samotné kvalitativně-kvantitativní analýzy nastiňuje studie také aktuální stav problematiky vzdělávání romských žáků v češtině, problematiku romského etnolektu češtiny a problematiku jazykového projevu jako zdroje stigmatu, podrobné informace o databance ROMi a v neposlední řadě také návrhy na možné způsoby kompenzace této chybovosti. Práce také obsahuje všech 130 zkoumaných textů v plném znění. Publikace: Jazyk jako stigma? - Analýza chybovosti textů romských žáků 9. ročníků základních škol praktických - Analýza chybovosti textů romských žáků 9. ročníků základních škol praktických - Zuzanna Bedřichová. Monografie se zabývá problematikou konstrukce etnické identity a kolektivní paměti, jež je sledována na pozadí biografických vyprávění nejstarší (mezi)válečné generace českých Němců, kteří po nuceném vysídlení většiny německy hovořícího obyvatelstva z Československa po roce 1945 zůstávají z různých důvodů v zemi svého původu, v tomto případě konkrétně v oblasti Chomutovska. Hlavním záměrem je odkrýt kolektivně sdílené obrazy minulosti a významné identifikační atributy, jimiž aktéři tohoto vzpomínkového společenství formují svou etnickou identitu. Vzhledem k pohnutým dějinám 20. století, jejichž očitými svědky se naši vypravěči stali, se jako klíčové ukazují vzpomínky na válečné a poválečné dění, kdy se důležitou komponentou kolektivní paměti a identity dané generační skupiny stalo především vyrovnávání se s traumatem viníků a obětí. Dále kniha zachycuje možné podoby konstrukce etnické identity u zástupců následujících dvou generací, kteří se nacházejí na pomezí češství a němectví nebo se již od německého původu svých předků definitivně odklonili.