Kniha Láska nevládne, láska tvoří - Hledání cest k proměně společnosti je zpracovaná ve formě rozhovoru, tedy dialogu, který je prazákladem demokratické společnosti již od časů starého Řecka. Na základě konkrétních postojů rozebírá současnou politickou scénu a všechny složky společnosti hledá řešení v těchto oblastech: Volnost - rovnost - bratrství jako zdroje a síly k obratu. Aby peníze sloužily, regionální měny a etické banky. Solidarita a altruismus jako překonání nemoci v ekonomice. Svobodné školství, zdravotnictví a kultura. Okamžiky lidství a společnost lásky. Popis Táňa Fischerová se celý život věnuje obraně všech slabých, menšin i přírody a angažuje se ve věcech veřejných. Toto směřování umocnilo narození jejího syna Kryštofa, který přišel na svět postižený mentálně i fyzicky. Studovala herectví, byla přijata na JAMU, ale studia nedokončila, protože přijala nabídku k hostování v pražském Činoherním klubu. Později působila na volné noze a pracovala příležitostně, aby se mohla věnovat dítěti. V 80. letech natočila několik filmů, vrátila se i k divadelní práci. Po roce 1989 se začala angažovat v různých občanských sdruženích a nadacích, ať šlo o lidi s postižením, ekologii nebo ochranu památek. V období 2002-2006 působila v parlamentu ČR. Na konci svého působení pak se svými spolupracovnicemi založila politické hnutí Klíčové hnutí. Radomil Hradil spolupracoval se svazem ekologických zemědělců PRO-BIO Šumperk a později s Bioinstitutem Olomouc, zejména na propagaci ekologického zemědělství, publikační činnosti a vzdělávání ekozemědělců a prodejců biopotravin. Podílel se na založení občanského sdružení Camphill České Kopisty a v dalších letech na výstavbě tohoto komunitního domova pro mentálně postižené, spojeného s ekofarmou. Od roku 2000 se také zapojoval do rozvoje waldorfské pedagogiky v ČR a do vzdělávání učitelů. V současné době překládá, píše, příležitostně přednáší a vede semináře, vydává knihy. Úryvek z úvodu: Tato kniha je rozhovorem. Rozhovorem dvou lidí, občanů, jimž není lhostejný osud země, v níž žijí. V tomto rozhovoru uvažují, v čem spočívají kořeny marasmu doby a co by mohlo vést k nápravě. Společně hledají odpovědi na otázky "proč" a "jak". Proč je naše společnost taková, že vyvolává čím dál větší rozhořčení občanů, lidskou nespokojenost a frustraci. Proč nenaplňuje naše potřeby lidsky důstojného života. A proč je nutná změna; co nám hrozí, pokud tato změna nenastane. Jestliže je ovšem nutná změna, jakou by měla mít podobu? Co se musí změnit - v nás, v našem myšlení, i kolem nás, ve světě, který tvoříme. (...) Změna je nutná. Je však zbytečná, nebude-li se opírat o poznání. Nahradit pouze politiky nebo politické strany jinými a nezměnit přitom od základu celý systém, je marné snažení, které nemůže vést ke kýženému cíli. Uzdravení sociálního organismu musí spočívat právě v takové zásadní proměně, transformaci, a tato proměna musí být vedena představou toho, co je zdravé. (...) Náš svět je v mnohém nelidský. To svědčí o tom, že