Pelham Grenville Wodehouse: Henry a jeho hosté

Popis produktu

Nedostižný anglický humorista P. G. Wodehouse, od jehož smrti uplyne letos čtyřicet let, se stále těší čtenářské přízni, jakou by mu jeho současníci jistě záviděli, zvláště pak jeho kritici a odpůrci, jimž se uměl tak elegantně pomstít ve svých knihách. Pro ty, kteří se setkávají s tímto autorem poprvé, alespoň dva jeho charakteristické výroky: „Při pohledu na Horní Slezsko se člověk neubrání pomyšlení, jak asi vypadá to Dolní.“ „Přeji si pokoj v přízemí. Nevím, co bych si povídal s obsluhou výtahu.“ Wodehouse vytvořil ideální, neexistující svět plný slunce a dobré nálady a zabydlel ho originálními postavami, které se sobě sice podobají, ale každá má vždy i něco navíc. Stejně tak je tomu i v románu Henry a jeho hosté. Zde si každý přeje něčeho se zbavit, případně to hodit na krk nějakému nešťastníkovi. Příkladně zámecký pán Henry Paradene by rád vnutil své strašlivé venkovské sídlo americkému bratranci Wendellovi, sběrateli těžítek. Wendell, obdařený, nebo spíše obtížený, tetou Kelly, jež ho neustále uvádí do trapných situací, by byl nejraději, kdyby jeho a tetičku rozděloval nedozírný oceán. A pak tu máme Henryho neteř Jane, jež by nutně potřebovala setřást snoubence, z něhož se vyklubal nafrněný suchar, zatímco Bill by se ochotně, poté, co poznal Jane, zbavil staromládenectví. A její bratr… ale o tom už je celý příběh, který po mnohých zvratech dospěje k očekávanému šťastnému konci.

Vypravte se s námi znovu do staré dobré Anglie

Jane Martynová a strýc Henry Henry Paradene, pán na Ashby Hallu, velkém a nepohodlném panském domě v hrabství Sussex, stál u kuchyňského sporáku a připravoval si k snídani míchaná vejce. Vypadal přitom jako televizní neurochirurg, plně soustředěný, oči upřené na pánev a rty semknuté do přímky. Chyběla mu jen sterilní maska a družina instrumentářek. Když Ashby Hall koncem osmnáctého století postavili, byl v péči početného domácího služebnictva, nemluvě o zahradnících, kočích a psovodech, celkem přes padesát duší, avšak dnes měl pan Paradene jedinou zaměstnankyni, kuchařku paní Makepeaceovou, manželku jednoho z místních rolníků. Docházela však až v poledne, takže snídani si dělával Henry sám nebo to provedla jeho neteř Jane Martynová, která u něho trávila letní dovolenou. Když se už míchání dostávalo do závěrečné fáze, dveře se otevřely a Jane vstoupila do kuchyně. Drobná světlovlasá dívka, vypadala jako slušně oblečená lesní žínka. Políbila strýce na témě sehnuté hlavy a kritickým pohledem zkontrolovala jeho kuchaření. „Příliš si troufáš, strýčku,“ řekla varovně a starostlivě. „Co to?“ „Proč míchaná? Uvařit je naměkko je jednodušší. Tohle se ti scuklo.“ „Já to tak mám rád, scuknutá vejce. Někam jdeš?“ „Ano, zanedlouho vyrazím na vlak.“ „V Londýně bude hnusné horko.“ „Asi máš pravdu, ale mám se sejít na oběd s Lionelem a chci také zajít za Algym.“ Algy, o němž se zmínila, byl jako polní lilie, jež nepracují, nepředou. Živil se nějak tajemně a dařilo se mu uspokojivě. Henry se netajil domněnkou, že ha