Tajemství identických dvojčat přitahovalo zájem veřejnosti už od dávných dob. Vypráví se spousta tajuplných příběhů o ještě tajuplnější vazbě jednoho dvojčete s druhým, o jejich telepatickém propojení, o tom, jak dvojčata umírají ve stejný okamžik, byť vzdálená mnoho kilometrů, o tom, jak jedno dvojče havaruje v autě, zatímco druhé si způsobí shodné zranění „náhodným" pádem ze židle. Jistě, mnohá tajemství zůstávají nevyřešena. Kniha ani nepopírá, že existují dosud neobjasněné skutečnosti, záhadné shody okolností, jež se nedají zaškatulkovat ani do předem stanovené přihrádky genetické spřízněnosti, ani do přihrádky vlivu prostředí (nitroděložního, rodinného apod.) - a více přihrádek (bohužel) v pracovně současné vědy nenajdeme. Autorka (psycholožka a dvojče v jedné osobě) se však především zabývá každodenním životem dvojčat, jež poznala osobně, jejich obyčejnými všedními starostmi a osudy. Její nenucený lidský přístup odhaluje největší tajemství ze všech - a daleko názorněji, než by se někomu mohlo podařit pátráním po telepatii či jiných záhadných schopnostech. Ono největší tajemství spočívá v tom, že prostřednictvím studia jednotlivých osudů dvojčat, trojčat a čtyřčat získáváme možnost nahlédnout do tajemství samotné lidské existence, do tajemství, jež se skrývá v každém z nás. O autorce Profesorka psychologie Nancy Segalová působila původně na Minnesotské univerzitě. Tato kniha není jejím prvním dílem o dvojčatech, je však nejlepší. Segalová původně studovala přibližně 70 jedinců ze 135 párů dvojčat vychovávaných odděleně (monozygotických a identických), jimiž se zabývala dnes již legendární Minnesotská studie pod vedením Thomase Boucharda. V této publikaci se autorka zabývá dvanácti konkrétními osudy dvojčat a jejich rodinami, tajemstvím jejich neuvěřitelné podobnosti a ještě překvapivější různosti. Ukazuje, jak jsou si identická dvojčata podobná bez ohledu na to, jak shodně či odlišně je rodiče vychovávali. Autorka rozebírá psychologii dvojčat, proniká do hloubky tajemství jejich neuvěřitelné podobnosti a stejně neuvěřitelné různosti. Úspěšností zpracování tématu se Nancy Segalová vyrovná Oliveru Sacksovi, s nímž bývá srovnávána. Autorka je ředitelkou Centra pro studie dvojčat na Kalifornské státní univerzitě ve Fullertonu. Citace z knihy Když Mark přijel, potřásl si rukou s Gerrym, obešel ho a zabodl zrak do nového zařízení. „Nic na tom není. Vobyčejná pumpa," zabručel Mark. Pak kdosi Marka navedl k pravému účelu návštěvy: „Mrkni na Gerryho, nezdá se ti, že se ti podobá?" Mark se podíval pozorněji a konstatoval: „Je velkej jako já. Má stejnej nos. Má stejnej knír jako já." Když si však Gerry sundal baseballovou čepici, Marka to vskutku ohromilo. „Co dělá moje plešatá hlava na jeho ramenou?" zeptal se. Gerry vzpomíná: „Připadal jsem si jako v obluzení. Viděl jsem sám ,sebe‘, jak procházím dveřma hasičský stanice a jsem vo sto liber těžší." Pak Gerry nahlas vyslovil to, co měli oba bratři na srdci: „Dal bych si pivo!"