Martyn Waites: Žena v černém - Anděl smrti

Popis produktu

Je podzim 1940, zuří druhá světová válka a na města Velké Británie dopadají německé bomby. Domy se hroutí, lidé umírají… Rodiče se loučí s dětmi a posílají je z Londýna na venkov, kde by pro ně mělo být bezpečněji. Skupinka školáků doprovázená dvěma učitelkami je ubytována ve starém, osamělém, zchátralém domě poblíž nevlídného močálu. Cesta k němu vede po přílivem zaplavované hrázi s podivným jménem Devět životů… Měli by tu být sami, ale brzy se ukáže, že tady na ně někdo - nebo něco? - čeká. Tajemné náznaky záhy přerostou ve smrtelné nebezpečí. "Kdykoliv ji někdo spatří, zemře dítě," tvrdí venkovský stařec, který však není zdaleka tak pomatený, jak se zdá. Jaká děsivá síla číhá v Domě u Úhořího močálu, aby si vzala to, po čem už nekonečná léta touží?

Chystá se rovněž filmové zpracování tohoto příběhu, v režii Toma Harpera. Hlavních rolí se ujali Helen McCrory (Harry Potter a Princ dvojí krve, Harry Potter a relikvie smrti, Skyfall) či Jeremy Irvine (Válečný kůň, Koleje osudu, Nadějné vyhlídky). Scénárista Jon Croker má na kontě první Ženu v černém či několik dílů Harryho Pottera. Premiéra plánována v roce 2015.

Na Londýn prší bomby, ale ve starém domě číhá daleko větší nebezpečí

Zápach ji udeřil s takovou silou, až zavrávorala. Vzduch těžký vlhkostí, hnilobou a rozkladem prostupoval samotné základy domu. Rukou si zakryla ústa i nos a snažila se nedýchat. Cítila, že i za tu kratičkou dobu, kterou tu strávila, se jí pach vsákl do noční košile a do všech pórů. Byla to obrovská místnost, která nejspíš zabírala plochu pod celým přízemím domu. Kamenné zdi pokryté mechem se drolily a na mokrou podlahu po nich stékala tenkými čúrky voda, v jejíchž odlescích získávala místnost ve světle svíčky přízračný nazelenalý nádech. Stál tam bezpočet regálů a polic, všechny plné nejrůznějších krabic a beden. Některé měly odklopená víka a všechny byly plné vlhkých zaprášených věcí, zašlých vzpomínek na předchozí obyvatele domu. Zdálo se ale, že je tady Eva sama. Pomalu a opatrně odtáhla ruku od obličeje, dlaní zastínila plamen, zdvihla svíčku, aby ozářila prostor, a pokročila k policím. Krabice byly mokré a plesnivé. Jednu otevřela a nahlédla dovnitř. Uviděla změť papírů a hromadu zmuchlaných šatů prožraných moly. Vrátila víko nazpátek a nakoukla do další krabice. Ta byla plná starých hraček, začernalých a zničených vlhkem. Obličeje starodávných panenek na ni zíraly slepýma očima a usmívaly se prázdnými úsměvy. Pod nimi vykukoval dřevěný rám. Látka, kterou byl potažený, shnila a zčernala a z původních barev zůstalo jen pramálo, ale Eva přesto poznala, co má před sebou. Loutkové divadlo. S pocitem smutku a lítosti i teď přiklopila víko. Bylo to pro ni jakýmsi symbolem konce dětství. Vedle krabice s hračkami zahlédla něco velmi zajímavého - fonograf. Natáhla ruku a dotkla se starého zrezivělého přístroje. Takhle se tedy dřív zachycovaly zvuky? Zkusmo pohnula vypínačem ke straně a čekala. Nic se nestalo. Ležely tady také válečky, každý měl po