Laurell K. Hamilton: Danse Macabre

Popis produktu

Anita Blakeová se ve čtrnáctém pokračování svých příběhů potýká s problémem pro federálního šerifa neobvyklým - mohla by totiž být těhotná.

Anita Blakeová se musí soustředit na nebezpečnou situaci: ardeur - sexuální síla, která proudí mezi ní, Jean-Claudem, upířím vládcem města, a Richardem, náladovým vlkodlakem, který ji vášnivě miluje - dosahuje nové úrovně. Jako neočekávaný vedlejší efekt však vzrůstá i Jean-Claudova moc coby vládce města a nepředvídatelný Richard se mění také. Ale jak dny plynou, zajímá Anitu upíří politika méně než prastará, obyčejná hrůza, kterou sdílejí ženy už věky věků: mohla by být těhotná. A pokud ano, tak bez ohledu na to, zda je otcem upír, vlkodlak nebo někdo úplně jiný, zcela jasně si uvědomuje, že jako federální šerif, který oživuje mrtvé a popravuje upíry, dítě vychovávat nemůže…

Přeložila Dominika Moulíková

Ukázka z knihy Danse Macabre (Laurell K. Hamiltonová, série Anita Blakeová, lovkyně upírů, 14. díl)

1

Listopad byl ve své půli. Měla jsem zrovna běhat venku, ale místo toho jsem seděla u kuchyňského stolu a povídala si o mužích, sexu, vlkodlacích, upírech a o té věci, které se neprovdané, ale sexuálně aktivní ženy bojí ze všeho nejvíc – o opožděných měsíčkách.

Veronika Simsová, Ronnie, chcete-li, moje nejlepší kamarádka a soukromý detektiv, seděla naproti mně u mého malého čtyřmístného stolu. Stůl byl umístěn v mírně vyvýšené alkovně u arkýřového okna. Většinou tady ráno snídám a kochám se pohledem na terasu a stromy za ní. Dnes ten výhled ale hezký nebyl. V hlavě se mi honilo příliš strašlivých myšlenek na to, abych ho skutečně vnímala. Panika s vámi pěkně zamává.

„Jsi si jistá, že jsi prošvihla říjen? Nemohla sis to jenom špatně spočítat?“ zeptala se Ronnie.

Zavrtěla jsem hlavou a zírala do hrnečku s kávou. „Mám dva týdny zpoždění.“

Natáhla se přes stůl a poplácala mě po ruce. „Dva týdny? Tak to jsi mě teda vyděsila… Dva týdny můžou znamenat cokoli, Anito. Takhle tě může rozhodit třeba i stres a bůh ví, že sis stresu užila víc než dost.“ Stiskla mi dlaň. „Jsou to jen dva týdny, co jsi uzavřela ten případ sériového vraha.“ Zmáčkla mi ruku silněji. „To, co jsem četla v novinách a viděla v televizi, vypadalo dost ošklivě.“

Už před lety jsem přestala Ronnie vyprávět o tom zlém, co se mi děje. Přestala jsem ve chvíli, kdy se mé případy coby úředně uznané upíří popravčí staly daleko krvavějšími než její případy soukromého očka. Jsem teď federální šerif, stejně jako mnoho dalších úředně uznaných lovců upírů ve Spojených státech. A to znamená, že mám přístup k ještě větším ohavnostem než předtím. K věcem, o kterých Ronnie ani žádná jiná má kamarádka raději nechce slyšet. Nevyčítám jim to. Taky bych radši v hlavě nenosila tolik nočních můr. Ne, nevyčítala jsem to Ronnie, ale znamenalo to, že jsem se s ní nemohla podělit o to nejhorší. Prozatím jsem byla aspo