Shy Keenan: Zlomená

Popis produktu

Co všechno se musí stát, aby si někdo všiml čtyřleté holčičky, zneužívané otčímem a jeho přáteli, často zbité s nelidskou krutostí do bezvědomí, týrané vlastní matkou, až malá částečně ohluchla a oslepla. Je neuvěřitelné, jak lhostejné může být okolí včetně úřadů, a když zmučené děvčátko najde odvahu někomu povědět, co se děje, nikdo jí nevěří.

Pokaždé, když jsem se s otcem sešla, mluvil o mámě a tvrdil, že ho očarovala. Vždycky plakal a ptal se, kde máma je, a já musela lhát a odpovídat, že máma se Stanleym mi přestali říkat, kam jdou. Nebyla to pravda, ale nechtěla jsem, aby Stanley tátu zabil, stejně jako jsem nesnášela vidět tátu plakat. Kvůli tátově bezpečnosti jsem ho požádala, ať parkuje dále za rohem, když chce se mnou mluvit. Souhlasil a pokračovali jsme v občasných setkáních, ale ne příliš často. Po dalších ohavnostech jsem začala přemýšlet, co by se stalo, kdybych tátovi řekla, co nám Stanley provádí. Když jsem to řekla mámě, všechno bylo ještě horší, ale možná, že tentokrát by to mohlo být jiné – možná by můj otec zabránil Stanleymu, aby nám dělal ohavnosti. Tohle jsem chtěla ze všeho nejvíce, proto jsem si slíbila, že až uvidím tátu příště, zkusím mu povědět o tom děsivém tajemství. Tvrdil, že nás miluje, takže jsem nepochybovala, že až mu to řeknu, udělá všechno, aby to ukončil. O nějaký čas později jsem šla po chodníku naší ulice a spatřila tátu. Byla jsem šťastná a vzrušená, že ho vidím. Rozběhla jsem se rovnou k němu a pevně ho objala. Stýskalo se mi po něm a čekala jsem, až mu budu moct říct svoje tajemství, aby zastavil Stanleyho. Bála jsem se mu o tom říct, ale věci začínaly být příliš hrozné. „Ahoj, Shy,“ uvítal mě otec. „Kde je tvoje máma?“ Přála jsem si, aby se mě na to neptal při každém setkání. Zalhala jsem, že je pryč a nevím kde. Chtěla jsem, aby se zeptal na mě a já mu tak mohla říct o svém tajemství. Ale věděla jsem, že se nezeptá, proto jsem čekala, až přestane mluvit o mámě. Potom prohlásil, že bude lepší, když půjde. Zpanikařila jsem, že přijdu o svoji příležitost. Vyhrkla jsem: „Mám tajemství.“ Zatvářil se nechápavě. „Jaké?“ Ztěžka jsem polkla. Nacvičovala jsem, jak to říct správně a tak, aby tomu porozuměl. Nemohla jsem mu vysvětlovat ohavnosti, a tak jsem mu chtěla říct pouze o „tahání“. „Stanley mě nutí dělat věci. Nutí mě, abych mu tahala jeho čurací věc. Říká, že je to tajemství, ale já nechci žádné tajemství.“ Otec mlčel. Tajila jsem dech. Jeho obličej zbledl a zkameněl. Potom na něm naskočily drobné vrásky a začal plakat.