Tajná kniha Šerosvitu

Popis produktu

Publikace: Tajná kniha Šerosvitu - Karolina Francová; Sanča Fülle; Vilma Kadlečková; Lucie Lukačovičová; Julie Nováková. MĚSTSKOU DUCHAŘSKOU FANTASY S HOROROVÝMI PRVKY napsal kolektiv pěti českých autorek: Karolina Francová, Sanča Fülle, Vilma Kadlečková, Lucie Lukačovičová, Julie Nováková Odehrává se v Čechách v naší současnosti, v několika konkrétních městech, ale také v zásvětí – v Říši šera. Tajná kniha Šerosvitu je příběhem dvou míšenců, bratra a sestry, kteří od sebe byli v dětství odděleni, on vyrůstal v mnoha zlatobytnostech Šerosvitu, ona v Liberci. Oběma je jim v patách Vymítač ze Šerosvitu, jehož jediným úkolem je udržet oba světy od sebe oddělené. Jejich příběh se odvíjí na pozadí jednotlivých povídek a při čtení jiných příběhů ze Šerosvitu se skládá v mysli čtenáře jako mozaika. Co je zlatobytnost? O jakých míšencích se tady mluví? Kdo je Vymítač? Co když kromě našeho světa existuje svět přízraků – Šerosvit, ne jako „pohádková říše“, ale jako další vrstva reality, navázaná na náš svět? Svět přízraků, který vznikl v důsledku duševní činnosti lidí a jehož existence je podmíněná existencí lidské civilizace, protože ta mu dodává energii a umožňuje jeho neustálou obnovu? Tento svět se s naším kryje jako posunutý obrázek. Kopíruje vše lidské, jen všechno, co náleží do lidského světa, se v něm jeví přízračně. V tom světě se ve věčně vanoucím Odlivu na třpytivých vláknech připevněných k našemu světu vznášejí přízračná města – Starověžka (Praha), Zlatolibra (Liberec), Har Tavor (Tábor)... Žijí v něm přízraky. Rodí se z lidských emocí a lidskými emocemi se živí. Lidi potřebují, a zároveň se jich k smrti bojí. Publikace: Tajná kniha Šerosvitu - Karolina Francová; Sanča Fülle; Vilma Kadlečková; Lucie Lukačovičová; Julie Nováková. Tam v Šerosvitu, za hedvábnou oponou, vane věčný Odliv. Všechno, co ztratí kontakt s otisky lidského světa, jeho proud strhává do prázdnoty Stříbroklamu. Přízraky bojují s Odlivem, co jim síly stačí. Spřádají sítě, které jim brání v pádu do mlhy. Na budovy lidských měst navazují duhová vlákna; a na těch kotvách si staví vlastní města, přízračné zlatobytnosti, které se jako obří pavučiny vznášejí v nepolevujícím proudu. Jedině tam jsou v bezpečí. Nebo si to aspoň myslí. Někdy to můžeš zahlédnout. Stává se to za nejtemnější noci nebo v bouři… ve zvlášních okamžicích a na zvláštních místech: Pak problesknou do našeho světa přízračné sítě a větrné víry, obrysy neexistujících domů, stíny bez předmětů a světlo bez zdroje. V nebi, vysoko nad městem, se zachvívají duhové odlesky Šerosvitu. U těch nejstarších lidských staveb, kde jsou základové kotvy zlatobytností (a o kterých se říká, že tam prý straší), se výjimečně někomu podaří spatřit přímo některý z přízraků. Ale ještě mnohem těžší je hranici překonat. Přejít z Šerosvitu do světa lidí. Nebo ze světa lidí – do Šerosvitu.