Anotace: Wynn se se svými společníky – upírem Chanem Andrasem a elfskou vlčicí Stín – bezpečně vrátila do Učeného bratrstva. Přestože se jí podařilo získat zabavené deníky, starodávné texty, napsané zapomenutými upíry, jen je zahlédla, a opět jí zmizely z dosahu. Je možné, že i za ten malý úspěch zaplatí vysokou cenu. Nepřátelství ze strany vedení bratrstva totiž ještě zesílilo. Místo aby ji izolovali, záměrně ji tentokrát dají úkol, který ji odstraní z cesty, co nejdéle to půjde. Wynn má však vlastní plány. Vydává se pátrat po další pevnosti trpaslíků: místě jménem Bäalâle Seatt, o němž slyšel jen málokdo. Možná je to místo, kde odpočívá prstenec ducha – jeden z pěti záhadných nástrojů, které Prastarý nepřítel využil v bájné válce v Zapomenutých dobách. Ať už způsobilo pád Bäalâle cokoli, Wynn ví, že do toho byla nějakým způsobem zapojena jedna mytická postava: hanebný Pán masakru. A že přímý potomek tohoto masového vraha, zběhlý Kamenochodec, ji ani na okamžik nespustí z očí. Kéž by to bylo to jediné, čeho se musí obávat… Ukázka z textu Barb a J. C. Hendee: O pravdě a netvorech (Vznešení mrtví 9) – ukázka z knihy překlad: Zuzana Hanešková …už nikdy nezavírej oči… nikdy… ne dokud všichni nezemřou… Byunduní – Hlubokořen – se zastavil v temnotě v komnatě tak vysoké a prázdné, že slyšel, jak se mu vyděšeně svírají vlastní mohutné ruce. A proč by v chrámu jeho lidu mělo být světlo nebo zvuk? Síň Bäynaů, trpasličích Věčných, byla nyní místem plným falešných nadějí. Největší duchovní předkové jeho lidu je opustili. Náhle za sebou zaslechl dunění, ačkoli než se proměnilo na bouři propletených nezvučných hlasů, připadalo mu, že buší pouze v jeho lebce. … zabijí tě, pokud budou moci… zabijí, ty to víš… Z toho sboru vzájemně se překrývajících šepotů v jeho hlavě se mu chtělo řvát vzteky. Drásaly jej tak dlouho, že už nedokázal rozpoznat, zda ta varovná slova pronáší on nebo oni. Nepamatoval si, kdy naposledy zavřel oči, třebaže měl pocit, jako když spí. Nepodobalo se to snu, ale nekonečné noční můře, v níž bylo usmrceno ticho. V hlubinách Bäalâle Seattu vládla jediná nekonečná noc plná strachu a šílenství. Bušení neustávalo a on ho téměř cítil na rozložitých zádech. Obrátil se a upřel vyděšený pohled na ohromné vstupní dveře komnaty Věčných. Byly vysoké jako čtyři trpaslíci. Každé křídlo vytesali z jednoho kmene obrovského dubu a bylo silné na délku jeho paže. Přesto slyšel dav za dveřmi, jak buší… bylo jich tam tolik, že to začínalo znít jako déšť kamenů dopadajících na dřevo. Tloukli do dveří, aby pronikli dovnitř, i když jejich hlasy nedokázaly prolomit překážku tak jako bušení pěstí. „Co to děláš?“ Když uslyšel výhrůžný šepot, Hlubokořen se prudce otočil a sáhl k opasku. Nejprve viděl jen mohutné obrysy ve tmě. Sahaly až do neskutečné výšky síně. Tři stály podél stěny s dveřmi a další tři na opačné straně. Všechny tyto sochy Věčných jeho lidu byly tiché a jejich kamenné tváře nebylo možné rozeznat. Jeho pozornost upoutalo mihotavé světlo. Kolébavě se