Jenni Fagan: Panoptikon

Popis produktu

Publikace: Panoptikon - Jenni Fagan. Patnáctiletá Anais je převážena do Panoptikonu, centra pro mladistvé delikventy. Tam si okamžitě padne do oka s dalšími klienty. Galerie je to opravdu pestrá: zloděj, žhář, zoofil, prostitutka, sebepoškozovatelka, HIV pozitivní atd. Všichni mají poměrně pohnutou minulost a všechny spojuje závislost na čemkoli, co se dá vsunout, spolknout, vypít či vyhulit. Román v sobě spojuje sílu kultovního díla My děti ze stanice ZOO i krutost Trainspottingu.Ukázka z textuProjedeme kolem obrovský kamenný zdi, až k bráně ze dvou vysokejch sloupů. Na prvním z nich je chrlič, někdo mu típl do ucha cigáro. Na druhým se krčí okřídlená kočka. Rozbuší se mi srdce. Ne kvůli tomu, co mě čeká na konci příjezdový cesty, ani kvůli třem bezesnejm nocím v cele. Ani kvůli tomu, jak posměšně se na mě dívá ten policajt v zrcátku. To ta kočka, má červený oko a děsivě se usmívá. Otoč se a koukni se na ni taky. To mi vzkázal mnich, načáral to na kus papíru, kterej utrhl z krabice s vločkama. Kočka s jedním křídlem, psáno tužkou, nic víc. Poslal mi to z blázince. Helen mě tam za ním chce vzít, hned jak se vrátí. Koukni se na ni. Opravdická kamenná kočka s křídlama. Ohromující. Kdyby ty křídla roztáhla, měly by na šířku několik metrů. Na ramenou jí roste žlutej lišejník. Potom ji nakreslím, hned vedle dvouhlavýho lítajícího kotěte a klubka hadů na tripu, s cylindrama a spirálama místo očí a pěkně rozeklanejma zubama. Cedule Panoptikon se choulí mezi stromama, na kterejch visej kaštany. Listnatá brána háže na cestu skvrnky světla, světýlka se mi mihotají po tváři, v okýnku se mi odráží v očích jantarová záře a pak nic. Panoptikon se vynoří na velkým prostranství na konci dlouhý příjezdový cesty. Má čtyři patra, dvě věžičky na každý straně a uprostřed špičku, to bude strážní věž. Publikace: Panoptikon - Jenni Fagan. Patnáctiletá Anais – která nemá rodinu, zázemí ani soukromí, zato má na krku asi čtyřicet všemožných obvinění, naposledy z útoku na policistku – je převážena do Panoptikonu, centra pro mladistvé delikventy. V domově si okamžitě padne do oka s dalšími klienty. Galerie je to opravdu pestrá: zloděj, žhář, zoofil, prostitutka, sebepoškozovatelka, HIV pozitivní atd. Všichni mají poměrně pohnutou minulost a všechny spojuje závislost na čemkoli, co se dá vsunout, spolknout, vypít či vyhulit. Děj, který se soustředí na několik měsíců v ústavu, je prokládán flešbeky z Anaisina dětství a dospívání – putováním po pěstounských rodinách a převýchovných zařízeních, jejími zkušenostmi s drogami, útěky, návraty, podivným vztahem s pedofilním kamarádem Jayem (tč. za mřížemi)... Dívka, která nikdy nepoznala své rodiče, trpí představou, že nebyla počata normálně, ale v Petriho misce, a je tudíž součástí podivného experimentu zkoumajícího výdrž takového „tvora“. Zraňuje ji, že je pod permanentním dohledem někoho, kdo celý experiment řídí, že je trvale sledována, kamkoli se pohne. Panoptikon má sílu kultovního díla My děti ze stanice ZOO, bezprostřednost