Hana Andronikova: Vzpomínky, co neuletí

Popis produktu

Anotace: Vzpomínky, co neuletí představují první souborné vydání autorčiných povídek a drobných próz. Už v těchto textech Andronikova předznamenala témata, jimiž se zabývala v posledním románu Nebe nemá dno: zhoubná nemoc, těžký úraz a problematický návrat do běžného života, odchod blízkého člověka, překonávání složitých životních okamžiků. Ač mnohé texty nekončí happy endem, vůle žít působí jako magnet, k němuž hrdinové směřují… Ukázka z textu K Vánocům mi koupil foťák. Moc jsem nevěděla, co s ním, ale Jiří mi přiblížil vzdálený horizont. Ukázal mi svět v objektivu, ukázal mi, co všechno se dá zachytit do malého rámečku, co všechno se dá vidět hledáčkem kamery. Archeologie jde ruku v ruce s fotografií, říkal. A ze mě se stal náruživý fotograf. Přes noc. Vydávala jsem se na procházky Prahou, do parků a sadů, do zapadlých uliček dlážděných kočičími hlavami; vydávala jsem se na lov, vzrušeně mačkala spoušť, cvakala jeden obrázek za druhým. Dívala jsem se jeho očima. Našla jsem světlo a stín, radost z hledání; nahlédla jsem do hloubky, do skrytých koutů, objevovala jsem tajemství. Fotila jsem holé stromy, zákoutí s pavučinou, opuštěnou lavičku. Fotila jsem tváře a postavy lidí, jejich štěstí a zármutek, záblesky lásky, jejich samotu; fotila jsem stopy času v očích shrbených žen, roztřesené ruce starců.