J. Gregory Keyes: Pán Duší

Popis produktu

Kontinent Tamriel je čtyřicet let po Oblivionské krizi ohrožován záhadným létajícím městem, Umbrielem, v jehož stínu se probouzí děsivá armáda nemrtvých.Otřesený princ Attrebus i přes šokující odhalení pokračuje ve zdánlivě nesplnitelném úkolu a snaží se získat kouzelný meč, který je klíčem ke zničení hrozivých vetřelců. V Císařském městě mezitím nalezne špeh Colin důkazy o zradě v samotném srdci císařství - pokud však Colina dřív nezradí jeho srdce. V Umbrielu uvězněná Annaig se zase stala pouhou otrokyní temného pána a jeho nenasytného hladu po dalších duších.Jak mohou tito tři zvláštní hrdinové zachránit Tamriel, když nedokáží zachránit ani sami sebe?

Nejen milovníkům stejnojmenné videohry je určený druhý svazek samostatného fantasy románu.

Attrebus to stvoření, které mu rozřízlo břicho a přinutilo jej chytat vlastní střeva, nikdy nespatřil. Stalo se to ve tmě a jediné, co si mimo bolesti pamatoval, byl zápach vnitřností a hnijícího zázvoru. Také si vybavoval Sula, který jej táhl za sebou a nadával v jazyce, jemuž princ nerozuměl.

Bolest – po dlouhou dobu jediná věc, které věnoval pozornost – však postupně mizela, jak si tělo uvědomovalo blížící se nevyhnutelný konec.

Bylo možné, že už dávno zemřel: netušil, jak by umírání vlastně mělo vypadat. Dříve takovým věcem nevěnoval pozornost.

Škubl sebou, jako by se právě probudil ze sna o nekonečném pádu. Chvíli si dokonce myslel, že padá doopravdy – připadalo mu, jako by jeho tělo nic nevážilo.

S vypětím všech sil otevřel oči, ale k vidění toho moc nebylo. Jen vzduch plný popela, jenž se jako šedivý mrak táhl do všech stran. Několik yardů před sebou viděl svého přítele Sula, jenž se od něj neustále vzdaloval. Kvůli cloně prachu zbýval o chvíli později z temného elfa jen stín – a potom se mu ztratil z očí docela.

Dýchalo se mu těžce – šedivý prach mu zalepoval nosní dírky a ústa. Po několika dalších nádeších si uvědomil, že se mu částečky brzy dostanou i do plic a pak to bude jeho konec.

Jen stěží tomu však dokázal věnovat pozornost. Byl slabý, unavený – a i pokud by to všechno přežil, zdály se úkoly spočívající na jeho bedrech nesplnitelné. Nikdo by se na něj přece nemohl zlobit, pokud by to vzdal. Tentokrát ne.

Vždyť by se o tom ani nikdo nikdy nedozvěděl.

Začal se pomalu ztrácet. Popel pokrýval jeho krví nasáklou halenu i ruce. Zakrýval jej jako pohřební rubáš a připravoval ho na okamžik, kdy jeho srdce přestane bít.

V bezbarvé temnotě za očními víčky uviděl jiskřičky. Mizely a zase se objevovaly, pokaždé o něco méně jasné. Nakonec zbyla jen jedna a i ta se pomalu vytrácela. Uviděl v ní obličej mladé ženy – obraz tak maličký, jako by byla někde daleko od něj. Uslyšel také sbor hlasů zoufale křičících hrůzou; zdálo se, že zvuk naplňuje celý vesmír.

Spatřil svého otce sedícího na hořícím trůnu; s prázdným výrazem ve tváři, jako by si ani neuvědomoval, co se děje. Temnotu vystřídaly podivně mihota