Kniha El Negro byla inspirována autorovým zážitkem z roku 1983, kdy se jako student během prázdninového putování náhodou setkal v muzeu provinčního španělského městečka Banyoles s vycpaným černochem, zvaným prostě El Negro - Černoch. Pro Franka Westermana, studujícího tropické zemědělství se zaměřením na pomoc rozvojovým zemím, se stala tato místní kuriozita, jejíž vybledající kůži natírá konzervátor muzea čas od času krémem na boty, zdrojem řady palčivých otázek, ale i jakýmsi symbolem odcizení evropské civilizace a ostatního světa. Píše o tom: "Vlastně jsem se o něm chtěl dozvědět úplně všechno. Kdo byl. Ale také: kdo ho vycpal, s jakým úmyslem? Kdo ho dopravil do Evropy, prodal, vystavil v muzeích? Představovali ho jako vzorek primitivního člověka? Jak se během doby změnil pohled, jakým na něj nazírali? … Jednou v noci jsem si uvědomil, že chci také vědět, co vypovídá El Negro o nás, dnes." Příběh El Negra se pak k autorovi čas od času vracel. Když se na jaře 1997 dočetl v novinách, že El Negro byl na nátlak afrických velvyslanců ve Španělsku z muzea odstraněn a uložen v depozitáři, rozhodl se o něm napsat knihu, v níž mísí jeho bizarní příběh s vlastními frustrujícími zkušenostmi, jež časem získal jako pracovník rozvojové pomoci třetímu světu. Vzniklo tak pozoruhodné dílo, které se zamýšlí nad projevy rasismu (a nejen toho evropského) a pocitu nadřazenosti, projevujícího se paradoxně i při poskytování tzv. rozvojové pomoci, kterou autor shledává nepatřičnou a z různých důvodů neúčinnou. Westerman nepředkládá žádná hotová řešení, ale zaznamenává proces svého tápání, přemýšlení a korigování původních názorů pod vlivem vlastních zkušeností. Sympatická a osvěžující je u něho rovněž kombinace přírodovědného vzdělání s ryze humanitními a literárními sklony a stylistickou bravurou. Publikace: El Negro - Frank Westerman. Osou knihy je příběh vycpaného černocha zvaného prostě El Negro, na kterého autor narazil jako student v provinčním španělském městečku Banyoles v roce 1983. Píše o tom:„Vlastně jsem se o něm chtěl dozvědět úplně všechno. Kdo byl. Ale také: kdo ho vycpal, s jakým úmyslem? Kdo ho dopravil do Evropy, prodal, vystavil v muzeích? Představovali ho jako vzorek primitivního člověka? Jak se během doby změnil pohled, jakým na něj nazírali?“El Negro nenechává autora v klidu ani později, když pracoval jako odborník na tropické zemědělství. Stále naráží na otázky a příběhy s ním spojené. Nakonec byl El Negro v roce 2003 vrácen do země svého narození a pohřben.Vycpaný křovák je pro autora ovšem především důvodem i příležitostí pro řadu úvah týkajících se prosazování vlastní kultury, ale protože se nesnaží situaci zjednodušovat, nevedou jím pokládané otázky k jednoznačným závěrům. Nepředkládá hotová řešení, ale podněcuje k zamyšlení a hledání vlastních odpovědí. V kombinaci s poučeným líčením nejrozličnějších prostředí, v nichž Westerman konfrontuje i zdánlivě vzdálené a exotické jevy s každodenní praxí Evropana, je kniha velmi zajímavým a podnět