Edith Wharton: Dům radovánek - díl II.

Popis produktu

Ve strhujícím dvoudílném románu americké klasičky Edith Whartonové – vůbec první ženy, která kdy získala Pulitzerovu cenu – před námi ožívá mistrně vykreslená plejáda postav, jež prožívají svůj „americký sen“ a touží po ukojení svých vášní ve víru sebevědomí i nejistoty. Autorka, jež byla součástí světa „horních deseti tisíc“, avšak dokázala si od něj zachovat kritický odstup, ho vidí bez příkras, ale také s pochopením a humorem. I proto je její sonda do duše vášnivé ženy, kterou by dnešní „arbitři morálky“ označili za „zlatokopku“, čtivá i dnes.

Lily Bartová, mladá žena obdařená nevšední krásou a výjimečným charismatem, jako by byla těmito mocnými zbraněmi naopak stahována do stále nižších pater společenského žebříčku. Ztrácí postavení privilegovaného hosta bohatých dam a stává se sice exkluzivní, leč snadno dostupnou ozdobou, kterou si nárokují muži, jimiž ještě přednedávnem opovrhovala. Ztráta dědictví po puritánské tetě, nutnost splatit dluh zamilovanému spekulantovi a skutečnost, že ji jedna z jejích „přítelkyň“ téměř doslova hodila přes palubu luxusní jachty, aby si udržela podváděného manžela, ji přivádějí na samý okraj mondénní společnosti – jak sama trefně říká: na rub tapiserie, kde se jednotlivé konce místo toho, aby tvořily krásný vzor, zmateně zauzlují. A když selžou i poslední pokusy, při nichž „klesne“ až k manuální práci a podřadnému penzionu, přicházejí vhod zoufalé možnosti – lahvička s lékem, z nějž se ovšem snadno může stát jed, kompromitující dopisy či všeho schopný ctitel… Ano, právník Lawrence Selden, jehož ukrývá za bariérou hrdé krásy hluboko v srdci, je stále nablízku, avšak dokáže Lily Bartovou, která do skutečně pomocných rukou spíše kouše, než aby je hladila, zachraňovat znovu a znovu, když odměna je tak nejistá?

Společenský román z přelomu 19. a 20. století

Celá večeře trvala dost dlouho, neboť se protáhla díky mimořádným doutníkům, jež nabízel pan Bry, a množství skvělých likérů; některé okolní stoly se už uprázdnily, ale stále zbýval dostatečný počet diváků, aby utvořili vhodný rámec, když se hosté paní Bryové loučili. Tento obřad byl delší a komplikovanější, neboť zahrnoval i konečné loučení vévodkyně a lady Skiddawové, provázené sliby brzkého shledání v Paříži, kde se obě dámy plánovaly setkat a doplnit si garderobu před odjezdem do Anglie. Kvalita pohostinnosti paní Bryové a tipy, které pravděpodobně prozradil její manžel, dodaly anglickým dámám přemrštěnou srdečnost, v jejíž záři se budoucnost hostitelky jevila opravdu růžově. Tato budoucnost očividně zahrnovala i paní Dorsetovou a manžele Stepneyovy; celý výjev tím získal nádech důvěrného vztahu mezi přáteli.

Ukončil jej až vévodkynin rychlý pohled na hodinky: způsobil, že křikla na svou sestru, že je nejvyšší čas pospíšit si na vlak. Po rozruchu kolem jejich odchodu Stepneyovi připomněli, že mají svůj automobil u vchodu, a nabídli se, že dopraví Dorsetovy a slečnu Bartovou na nábřeží. Jejich nabídka byla přij