David Rath: Přisedněte si

Popis produktu

Přisedněte si je kniha, ve které David Rath po několik posledních měsíců popisuje ve vazební věznici v Litoměřicích nejenom svoji politickou kariéru. Ze sešitu, do kterého svým úhledným, i když lékařským rukopisem, přepsala text jeho někdejší mluvčí Berill Mascheková, poté co se tento sešit, na rozdíl od autora, dostal oficiální cestou z věznice na svobodu. V knize se funkčně propojují tři příběhové roviny. Popis autorova pobytu, počínaje jeho zatčením, ve vazbě, příběh jeho politické kariéry i když sem tam s nepatrně pozměněnými jmény aktérů, zveřejnění kterého, mnohým z nich nebude příjemné a jakýsi náznak fikce, do které autor promítá, jak by se věci mohly vyvíjet jinak.

Budeme za tebou stát

Nechceš něco jíst, už si víc než 24 hodin nic nesnědl,“ ptá se mě Eva. Zavrtím hlavou. „Jen si něco dejte. Hned tak něco slušnýho k jídlu mít nebudete,“ doporučuje mi žoviálně jeden z policistů, co dělá u nás domovní prohlídku. Cítím směs prázdnoty a zoufalství, žaludek mám sevřený tak, že nepozřu ani sousto. Eva se ke mně nakloní a pošeptá: „Abys věděl, ať se stane cokoli, budeme za tebou vždycky stát přes všechno, co se kdy stalo.“ Musím odvrátit zrak, protože se mi do očí tlačí slzy. To by bylo to poslední, co bych si přál, rozbrečet se před celým policejním komandem. Jakmile potlačím své pohnutí, tak k Evě pošlu vděčný pohled. Snad to všichni přečkáme.

Největší chyba v mém životě

„Víc peněz bych chtěla taky, ale kde je vzít? Sobotka bude říkat, že víc peněz nemá... Už mně Standa naznačil, že nemůžu počítat s nějakými zdroji navíc,“ povzdechla si čerstvá ministryně zdravotnictví. „Klíčem ke všemu je VZP a ředitelka Musílková. VZP má pod kontrolou ODS, jdou přes ni peníze k řadě jejích lidí. Ředitelka VZP má v současnosti mnohem větší moc než ministr. Dokáže jakéhokoli ministra odstranit,“ zdůraznil kolega z komory. „Bylo by dobré zbavit se Musílkové, ale ta má za sebou většinu správní rady. Všechny si buď koupila nebo něčím zavázala, baba jedna,“ zavtipkovala ministryně...

Máj, zatýkání čas

Právě svítá a končí domovní prohlídka v domě, kde žiji s Renatou a Filipem. Filip naštěstí zůstal v sousedství u babičky. Renata nespala ani minutu, já pár hodin lehkého klimbání, byla to už druhá noc a další hrůzy mě ještě čekají. Než mi nasadí pouta, tak se loučíme. Polibky před mnoha lidmi a do ucha jí špitnu: „Sbohem, lásko, sbohem, náš dosavadní živote…“ „Ty seš ale blbej,“ špitne odpověď. Kousnu se do rtů, aby mi nevytryskly slzy. Bohužel blbej tentokrát nejsem. Renato, jak rád bych byl... Zaklapnou pouta a já se pohledem loučím se zahradou, brankou, naší ulicí. Vrátím se sem vůbec? Za jak dlouho? Vydržím to? A vydrží to ti, co mám rád? Jen a jen samé otázky bez odpovědí… Filípku, Dane, budete příště ještě děti? Je brzké ráno, patnáctý máj Ranní máj – je lásky čas.