Sedmnáctiletý Marcus alias w1n5t0n je přesvědčený, že zná všechna pravidla hry – a finty, jak je obejít. Je chytrý, pohotový a vyzná se v dnešním sesíťovaném světě, takže si lehce poradí i s vlezlým špiclováním své střední školy. Jednoho dne se mu svět obrátí vzhůru nohama – vyrazí s kamarády za školu a před jeho očima dojde k teroristickému útoku na San Francisco. A protože zrovna byli ve špatnou chvíli na špatném místě, ocitnou se v moci Ministerstva vnitřní bezpečnosti, které je obratem uklidí do tajné věznice k několikadenním nevybíravým výslechům. Když je konečně propustí, zjistí Marcus, že se jeho město změnilo v policejní stát, kde se s každým zachází jako s potenciálním teroristou. Nikdo by mu neuvěřil, co se stalo, a tak mu zbývá jediné: vyřídit vnitřní bezpečnost vlastními silami. Dokáže dospívající hacker vyhrát nad úřady, které se vymkly kontrole? Autorova prvotina zaměřená na „young adult“ stírá hranice mezi stávající a potenciální technologií. Zjevné paralely k orwellovskému varování či událostem 11. září. Provokující témata, myšlení současných teenagerů, futuristické technologie, svoboda a svědomí – to vše je Malý bratr. Dospělým se bude kniha líbit pro řadu provokujících otázek na aktuální témata a vhled do myšlení současných teenagerů. Hackeři a počítačoví fanoušci ocení knihu pro časté použití technologie a nejen SF fanoušci ocení téma občanských svobod a ochrany soukromí. Ukázka z knihy: Pak se svět jednou provždycky změnil. Nejdřív jsme to ucítili: beton se nám pod nohama ohavně zhoupl a každej Kaliforňan instinktivně pozná, o co jde – zemětřesení. Nejprv jsem chtěl, jako vždycky, vzít nohy na ramena: „Když jsi v bryndě či nevíš si rady, běhej, ječ a křič – všechno dohromady.“ Jenže my už ve skutečnosti stáli na nejbezpečnějším možným místě: ani v budově, která by se na nás mohla zřítit, ani uprostřed silnice, kde by nám kusy padajících říms mohly vytlouct mozek z hlavy. Zemětřesení jsou až strašidelně tichý – nebo aspoň zezačátku –, jenže tohle tichý nebylo. Byla to vřava, neuvěřitelný burácení hlasitější než cokoli, co jsem kdy slyšel. Ten zvuk měl takovou sílu, že mě srazil na kolena, a ne jedinýho. Darryl mě vzal za rameno, zatřásl se mnou, ukázal nad domy a tehdy jsme to uviděli: na severovýchodě, z míst, kde ležela Zátoka, se zvedal obrovitej černej oblak.