Srovnáváme lezení po horách

Mnozí se domnívají, že hory jsou pro pěší turistiku vhodné jen v letních měsících, zatímco v zimě se tam jedině lyžuje. Jenže každý, kdo někdy na horách byl, ať už jako chodec či horolezec ví, že počasí není až taková katastrofa jako když si vezmete nevhodné oblečení či horolezecké vybavení.

Určitě není od věci, zopakovat si správnou klasifikaci horských cest, ale i stupnici obtížnosti a další důležité značení. Ostatně nezáleží vůbec na tom, jestli se budete pohybovat po horách v České republice či ostatních evropských státech, nebo vyrazíte třeba do Skalistých hor za oceánem, značky je potřeba sledovat všude.

Pokud si myslíte, že se jimi musí řídit jen začátečníci či amatéři, jste na omylu. Dokonce i takový “mazák“ jakým je Adam Ondra, náš známý lezec, který patří ke světové špičce a stal se čtyřnásobným mistrem světa, se musí řídit značkami, aby dosáhl vytouženého úspěchu.

Někdy stačí i jeden chybný krok, přehlédnutá značka nebo jen nevhodně upevněné vybavení a může se stát nepříjemný malér.

Odkazy:

Západo-Alpská klasifikační stupnice

Turistické stezky alpského typu jsou velmi populární a rozhodně není nutné kvůli tomu jezdit jen do Alp. Alpská stupnice představuje celkovou náročnost dané túry.

V praxi to znamená, že každé označení zohledňuje obtížnost skalní partie, dále jaké jsou možnosti jištění, délka výstupu, ale také jaká bude strmost ledu či sněhu a mnoho dalších faktorů.

  • P – pohodlná pěší cesta.
  • PE – snadná cesta bez nějakých potíží, která může vést třeba lesem.
  • TF – Dobrá cesta, obtížnost skály nepřesahuje I UIAA, místy I-II.
  • F – Snadné, převážně pasáže I, místy II. Zde jsou již náznaky lezení.
  • PD – docela obtížné, převážně pasáže II, místy III. Sníh do 35–40 °. Zde už se neobejdete bez maček a cepínu. Chůze je jistá, místy velká expozice.
  • AD – zde už jsou větší obtíže, převážně pasáže III, místy IV. Sníh 40–45°, místy 50°.
  • D – obtížné, převážně pasáže IV, místy V. Sníh často přesahuje 55°.
  • TD – zvětšující se obtíže, průstupy významných alpských stěn, skála už má obtížnost VI, krátké ledové úseky 90°.
  • ED – Špičkové výstupy výkonnostních sportovců. Kolmé ledy, obtížné mixy a skály nejméně VII.
  • ABO – Extrémně obtížné, velmi dlouhé a maximálně nebezpečné túry, které se již pohybují na hranici lidských možností/schopností. Ten kdo se do této obtížnosti pustí, by měl být skutečně absolutní profesionál s maximálními zkušenostmi.

Zdroj: Stupnice obtížnosti – Wikipedia

Ferraty

Zajištěné cesty alias ferraty jsou v podstatě cesty, které se vyskytují nejčastěji v horském terénu, co je nepřístupný. Taková cesty musí být vybavena železnými stupy, kvalitním jistícím ocelovým lanem a ostatními pomůckami, jež jsou nezbytné pro bezpečný výstup.

Principem každé ferraty je umožnit každému, kdo se do takového terénu vydá, aby pro něj byl přístupný, i když třeba vůbec nemá žádné zkušenosti a nikdy se nezúčastnil horolezeckého výstupu.

Stejně jako alpské stezky, mají i ferraty své charakteristické značení jednotlivých stupňů obtížností. Orientujeme se podle rakouského značení, ale k dispozici je také italské.

Rakouské značení obtížnosti

  • A – jde o velmi lehkou zajištěnou cestu (ferrata), která místy vede přes strmý skalní terén po přírodních skalních pásech, případně po umělých stupačkách, lávkách atd. Jako jištění slouží ocelová lana, řetězy či zábradlí.
  • B – jedná se o mírně obtížný skalní terén (trochu strmý), kde jako jištění slouží ocelová lana, kramle, kolíky a žebříky. Najdou se tu i pasáže, které jsou značně namáhavé a dají vám fyzicky zabrat. Budete na ně potřebovat dostatek síly.
  • C – v tomto případě to je už klasický strmý skalní terén s podobným umělým jištěním jako v případě B. Pro jedince s menší výškou může být takový terén již problematický. Často se zde vyskytují svislé stěny na kterých jste jištěni nataženým ocelovým lanem. Měli byste mít dostatečnou sílu v pažích a být po fyzické stránce 100 % fit, protože je to únavný a namáhavý výstup.
  • D – to už je velmi strmý skalní terén s hojně se vyskytujícími kolmými partiemi s převisem. Jako jištění jsou zde ocelová lana a místy umělé stupy jako kramle a kolíky. Lezec by měl být fyzicky zdatný, perfektně trénovaný a ve vynikající kondici. Měl by mít kvalitní obuv s podrážkou, jako mají lezečky. Déčko už je vhodnější pro zkušené horolezce a vysokohorské turisty. Ten kdo nemá moc zkušeností, by sem neměl rozhodně lézt bez zkušeného průvodce či instruktora.
  • E – extrémně těžká ferrata vedená skrz skalní terén, který nemá téměř žádné přirozené stupy. Je nutné umělé zajištění prostřednictvím ocelových lan, případně umělými stupy. V nejtěžších pasážích už je nutné použít horolezeckou techniku nebo mít aspoň značnou sílu v pažích. Tyto cesty jsou sportovního charakteru a určitě by se do nich měli pustit jen velmi zkušení vysokohorští turisté a horolezci. Důležitá je nejen fyzická síla, ale psychická vyrovnanost, neboť je nutná maximální koncentrace.
  • F – úseky označené písmenem F se objevují v rámci ferrat v Německu či Rakousku. Nejsou moc dlouhé a doporučují se jen opravdu hodně zdatným jedincům, kteří mají vynikající kondičku, dostatečnou sílu v pažích a na 100 % ovládají techniku lezení.

Zdroj: Zajištěná cesta – Wikipedia

Volné lezení

Velmi oblíbený styl horolezectví, kdy k pohybu potřebujete jen svou vlastní sílu, ale také využíváte přirozený povrch vybraného skalního útvaru. Oproti technickému lezení, kde se využívají pomůcky pro horolezectví jako například skoby, se využívá jen naprosté minimum pomůcek. Ve většině případů jde o technické pomůcky, které mají zabránit pádu a jistit vás při pohybu na skále.

Odkazy:

Technické lezení

Jde v podstatě o styl lezení za použití umělých pomůcek, kterému se v lidové mluvě říká hákování. Druh použitých pomůcek se rozlišuje podle stupnice obtížnosti technického lezení. Využívá se stupnice od A0 do A5, aniž by byly rozlišovány jednotlivé pomůcky.

  • A0 – jednoduché lezení, v podstatě se stačí chytat připravených umělých pomůcek (karabin, smyček).
  • A1 – snadné lezení. Nehrozí nebezpečí, že se vytrhnou pomůcky a pády jsou maximálně bezpečné, navíc riziko pádu je velmi nízké. K dispozici jsou žebříky na skobách, případně jsou usazeny do vklíněnců.
  • A2 – středně těžké lezení. Umístění skob a vklíněnců je obtížnější a špatně drží.
  • A3 – těžké lezení, kdy narazíte na místa, kde je umístění pomůcek velmi těžké a téměř tam nedrží. Zde se již zvyšuje riziko delšího pádu s následným zraněním.
  • A4 – připevnění skob a vklíněnců je maximálně obtížné, navíc se musí používat speciální skoby. Každou pomůcku je potřeba zatížit s velkou opatrností. Riziko pádu je vysoké a hlavně dlouhé, navíc hrozí, že se budou pomůcky postupně vytrhávat ze skály. Tady už můžete spadnout až dolů na stanoviště.
  • A5 – jde o extrémní lezení, kde už vám v případě pádu není žádné jištění nic platné. Jakmile uděláte chybu, může takový pád způsobit nejen vážné zranění, ale také smrt a to nejen prvolezci, ale klidně celé skupině/týmu. Bohužel u A5 už není spolehnutí ani na stanoviště.

Mrkněte se, jak může vypadat taková ferrata:

Ukázka ferraty nad vodním živlem:

Co takhle se kouknout, jak vlastně leze sám Adam Ondra?

Komentáře