Komplikovaná historie plavek. V jaké epoše konečně netáhly koupací oblečky plavce ke dnu? 

Jaká doba byla k plavcům nejpřívětivější? Nebylo tomu dávno, kdy ještě bylo plavání pro naše praprababinky noční můrou. Ne kvůli strachu z vody, ale spíš onoho vlněného pytle, do kterého se musely nasoukat, pokud je přepadla chuť na vodní osvěžení. Když si porovnáme pestrou historii plavek, děkujeme Poseidonu, že můžeme opět cítit šimrání vody na našich skoro nahých tělech bez předsudků.  

Voda. A člověk, jenž z ní před miliardami let vylezl ještě jako cosi ještěrkovitě slizkého, se do ni o pár miliónu věků vrátil a uplaval pár čubiček. Tahle imitace zvířecího plavání na “psí způsob“, byl asi opravdu prvním plaveckým stylem, díky němuž naši pravěcí prapředci při svých počátečních pokusech o posun ve vodě neklesli ke dnu. 

O svůj holý život se nemuseli na rozdíl od lidí z daleké budoucnosti tolik bát protože až do časů antiky plavali přirozeně – nazí. Stejně tak v „temném“ středověku, který se nahoty prostě neštítil (v Českých zemích se pořádaly slavnosti s nahými běžci a krom toho u nás vzkvétala lázeňská kultura s nahými plaváčky v hlavní roli).  

Vše se kupodivu zvrtlo až v epoše soustředěné hlavně na člověka – renesanci, kdy bylo od plavání v západním křesťanském světě silně odrazováno. A když už jste si chtěli přece jen pár prstíčků namočit, očekával se od vás koupací úbor. Tak začala éra zahalování lidských těl u vodních břehů. Nejhůř pro plavce (zejména ženy) na tom bylo století převratných objevů a vynálezů. Které? Odpověď známe dobře všichni z filmu „Marečku podejte mi pero“ a to sice? 19. století, století páry! Krom parního stroje, jenž hnal civilizaci kupředu závratnou rychlostí se na denním pořádku objevil koupací oblek, který naopak lidstvo doslova táhl ke dnu. Strach z utonutí, kvůli „plavkám“ co zabíjí, byl každodenní realitou.

Po téhle noční můře všech plavkyň se odehrála hrůza ještě větší – první světová válka, která mimo jiné zamávala s konvencemi starého způsobu života a krom krátkých sukének dovolila slečnám odhalit na plážích i nahá kolínka. Ale všeho s mírou! A opět doslova. V USA divokých 20. let existovala na určitých místech „plavková policie“, obcházející pláže s metrem a přeměňující délku odhalených stehen – povolená míra byla 15cm nahé kůže počítaje od kolen. 

Až 30. a 40. léta zavedla dva plážové trendy, kterými žijeme dodnes. Opálení a bikiny! Dvoudílné plavky, skrývající jen to nejnutnější, si na sebe poprvé oblékla roku 1946 osmnáctiletá erotická tanečnice Micheline Bernardini a spolu s jejich stvořitelem (ano, byl to muž – Louis Réard) onoho roku změnila budoucnost. V to přesně jejich vynálezce doufal a proto se bikiny jmenují bikiny. „První“ se tak totiž jmenoval atol v Tichém oceánu a onoho osudného roku 1946 ho znal dobře každý. Prováděli se na něm zkušební jaderné výbuchy. V jednu takovou „komerční a kulturní explozi“ Réard doufal. A vyhrál na plné čáře. Kdo dnes ví co jsou původní Bikiny? Bomba v podobě bikin-plavek porazily atomovou bombu v historické paměti na plné čáře.

Od bikin už stačil jen krůček k odhalení. V roce 1964 vykoukly na svět takzvané monokini a spolu s nimi i ženské bradavky. Monokini zakrývaly pouze dolní část ženského těla, plavky drželi dva provázky mezi holými ňadry. 

Ani víc jak padesát let nestačilo k tomu, abychom podobné modely nepovažovali za pouhé výstřelky exhibicionistů. Bikiny nám tedy budou na plážích nebo u rybníka za barákem zřejmě „vládnout“ v lepším případě pár desetiletí, v horším století. Nu co jsme rádi/y, že se nemusíme potápět ve vlněném plavko-obleku zatímco plaveme, zoufale funíc, čubičku ke břehu.

Srovnání cen dámských plavek »
Srovnání cen pánských plavek »
Srovnání cen dětských plavek »

 

Komplikovaná historie plavek. V jaké epoše konečně netáhly koupací oblečky plavce ke dnu? 
5 (100%) 5 hodnocení

Komentáře