Chalíl Džibrán: Údolí nymf

Popis produktu

V trojici podobenství, vydaných pod společným názvem Nymfy z údolí, velký libanonský básník opět rozehrává své hluboké tóny, jimiž učaroval nejednomu čtenáři. Příběh nazvaný „Marta" vypráví o prosté venkovské dívce, jež stojí před volbou, která změní její život. „Prach věků a věčný oheň“ je svědectvím lásky, jež vítězí nad časem a pomíjivosti. „Blázen Juhanna“ je parabolou pranýřující pokrytectví nablýskaného formalismu oproti pravé zbožnosti, jež je dána těm pokorným. Džibránův odkaz zní: život je posvátný, dokonce i když je naplněn bolestí a utrpením, které je v posledku vykoupeno věčnou radostí.

Trojice podobenství o posvátnosti života a o tom, že bolest je vždy v posledku vykoupena věčnou radostí

V létě vycházel Juhanna každé ráno na pole se svým volkem a telaty a na ramenou nesl pluh. Naslouchal zpěvu drozdů a šumění listí ve větvích. V poledne sedával u zurčícího potoka, který se vinul zelenými loukami nížiny. Pojedl jídla a nesnědená sousta chleba nechával na trávě pro ptáky. Večer, když zapadající slunce odneslo světlo dne, se vracíval do svého skromného příbytku, odkud byl výhled na vesnice a samoty severního Libanonu. Když sedával se svými stárnoucími rodiči a v tichosti naslouchal jejich rozhovoru o tom, co se zrovna děje, zmocňovala se jej ospalost a klid.

Za zimních dní se choulil u ohniště, snažil se zahřát a naslouchal sténání větru, kvílení živlů a zamýšlel se nad střídáním ročních období. Díval se z okna na údolí skryté pod pokrývkou sněhu a na stromy zbavené listí jako dav lidí zanechaný venku na milost a nemilost drsné zimě a prudkým větrům. Za dlouhých nocí zůstával vzhůru a vyčkával, až rodiče usnou. Pak otevřel dřevěnou truhlici a vyňal z ní knihu evangelií. Při slabém světle lampy si

v ní četl a občas se pokradmu podíval směrem, kde spal jeho otec, který mu Knihu zakázal číst. Bylo to zakázané, neboť kněží nedovolovali, aby se lidé prostého ducha zabývali záhadami Ježíšova učení. Pokud by tak přesto činili, církev by je vyobcovala. Juhanna tak dni svého mládí trávil mezi poli podivuhodné krásy a Ježíšovou knihou, naplněn světlem a duchem. Kdykoli promluvil jeho otec, v tichosti a zamyšlení mu naslouchal, aniž by utrousil jediné slovo. Často beze slova vysedával s vrstevníky a hleděl při tom do míst, kde se večerní soumrak setkával s nebeskou modří. Vždy, když se vydal do kostela, vracíval se s pocitem smutku, neboť učení, které slyšel z kazatelny, se s tím, co četl v evangeliích, neshodovalo. A život, který vedli věřící a jejich vůdci, se krásnému životu, o kterém Ježíš z Nazareta mluvil ve své Knize, nepodobal.