Anja Kömmerling: Divoký vraník

Popis produktu

Do jízdárny je přivezen kůň Arpád, který si odnesl těžké trauma z toho, že do něj narazilo auto. Je agresivní a jediná Paulína si získá jeho důvěru. Jenže děvče se zamiluje do mladíka Mattiho a na koně už jí nezbývá tolik času. Problém je, že Mattiho baví vodní sporty, ale děsí se koní – a Paulína se zase bojí vody. Aby toho nebylo málo, Arpád uteče ze stáje…

Sen o koni Bum, bum, bum! Arpádova kopyta buší do bílého písku. Ležím v předklonu na jeho černém, lesklém hřbetu, objímám jeho silný, napjatý krk a uháníme spolu vstříc vycházejícímu, rudě zářícímu slunci. Není slyšet nic jiného než dusot kopyt, která dopadají na mokrý písek. Když zvuk kopyt náhle utichne, otočím se a nevidím žádné stopy. Letíme nad pláží pořád dál, pořád výš… „Paulínko, vstávej!“ Máma mě něžně hladí po zpocených vlasech. „Proboha, co se ti to zdálo?“ Pomalu jsem se obrátila na záda a otevřela oči. „O Arpádovi. Dovolil mi, abych na něm jela,“ zamumlala jsem rozespale a mrzelo mě, že sen skončil. Kdoví, kam bychom doletěli! Maminka se usmála a vyšla z pokoje. „Pospěš si, je už čtvrt na osm!“ zavolala. Jako každé ráno bylo hrozné opustit teplou postel, ale dneska mi to připadalo ještě horší, protože jsem za sebou musela nechat sen a představu o Arpádovi jako zdravém a silném koni jenom proto, abych šla do školy. Nemohla jsem se dočkat, až ho zase uvidím. Musím se nějak pokusit přiblížit se k němu, stát se jeho kamarádkou. Fred seděl u bohatě prostřeného stolu. Vymačkal čerstvou pomerančovou šťávu a usmažil volská oka po obou stranách. „Slavíme něco?“ zeptala jsem se a rychle se pustila do vajec. U nás doma si ve všední den každý rychle namazal krajíček chleba a hnal pryč. Všichni totiž rádi dlouho spíme, a proto vstáváme skoro vždycky trochu pozdě. Fred se tajemně usmál. „No ano.“ Co je tohle za odpověď? Normálně z něj nebylo nutné všechno dolovat, naopak na všechno měl svůj názor a při každé příležitosti ho také projevoval.