Miloš Jesenský, Robert Lešniakiewicz: Wunderland - mimozemské technologie Třetí říše

Popis produktu

Kniha vznikla díky inspiraci netradičních badatelů v oblasti historie 2. světové války: Dr. Ludvíka Součka, Ole Jonny Braenneho, Clasa Svahna, Alfreda Lissoniho, Joanny Lamparské, Mgr. Stanislava Siorka a polské výzkumné společnosti Explorator, Boguslawa Woloszanského a za vydatné pomoci Bronislava Rzepeckého z časopisu Periferní vize, Marka Rymuszka z časopisu Neznámý svět a Benity Cempelové z Hlasu Pobřeží, kteří otázce existence hitlerovských diskoplánů věnovali prostor na stránkách těchto periodik. Především díky americkým médiím je veřejnost velmi zkresleným způsobem informována o válečných podmínkách uvnitř Německa. Jde tu především o průmyslovou výrobu a přepravu uvnitř této země. Po bitvě o Britanii počala klesat německá letecká nadvláda nad Evropou. Tento fakt byl jedním z důležitých faktorů, který vyústil v porážku Německa. Náklady a nároky na průmyslovou produkci začaly být extrémní, stejně tak jako požadavky na produkci ropy, která byla pochopitelně základním článkem distribuce pohonných hmot. Na straně druhé velmi přesně vedené opakované spojenecké nálety na klíčová a strategicky důležitá místa uvnitř Německa si vybraly dramatickým způsobem svou daň. Jediným způsobem jak mohlo Německo účinněji reagovat na tyto vzdušné útoky bylo přesunout všechna zařízení s vysokou vědeckou hodnotou a munici do podzemí. Některá z těchto zařízení byla ohromná a vyžadovala kilometry a kilometry podzemních tunelů. Společně v podzemí fungovala i obsluha těchto zařízení, technický personál a zvlášť pak vývojové vědecké skupiny. Velmi známý podzemní komplex takové povahy se nacházel v Nordhausen v Thuringii se speciální sekcí označenou jako Jonas Valey v jižní části Thuringie. Toto zařízení bylo proslavené vývojem a výrobou raket V-1 a V-2. V krizových situacích měl tento komplex působit také jako centrum německé vlády a výzkumné centrum pro tzv. pokročilé formy zbrojení. Podobná situace byla i v Polsku, kde se nacházelo velké množství německých podzemních zařízení. Jedním z nejpozoruhodnějších komplexů bylo zařízení 'Der Riese', které sloužilo jako nejen jako důl na uranovou rudu, ale i jako výzkumné centrum tajných zbraňových systémů. Jiné podzemní komplexy byly rozmístěné v bývalém Československu a Rakousku. Podzemní výrobní prostředky byly také připravené čistit syntetické ropné produkty z uhlí a vyrábět elektřinu. Společně s těmito podzemními monumenty existovalo velké množství speciálně chráněných menších servisních zařízení, které tvořily vlastní výrobní síť. Takže takový produkt nebyl montován pouze na jednom místě, ale putoval od zařízení k zařízení kde byla připojena vždy jistá část produktu. Finální kompletace pak probíhala nedaleko místa 'spuštění' (ponorky - pobřežní vody, letouny - letecké dráhy). Dalším důležitým faktorem, který velmi mátl spojeneckou inteligenci byla mobilnost montážních zařízení. Můžeme tedy konstatovat, že uvnitř Německa existovalo příliš mnoho pohyblivých cílů a proto se nedařilo německou válečnou výrobu zcela zastavit.