V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv.. V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení stožárů v polích za městem. Román Ke dnu volně navazuje na úspěšnou prvotinu Do tmy, za niž autorka obdržela roku 2016 Magnesii Literu za prózu. Ukázka z textu Je půl jedné v noci. Město nehybně mrzne v objetí husté mlhy. Milada Vávrová stojí neplánovaně opět na ulici před svým domem a sundavá si rukavice. Levou rukou přidržuje kolo a pravou naštvaně strká klíč do zámku. Strefí se napotřetí. Je rozčilená a divoká. A hlučná. Vjede do úzké chodby a vede kolo až na její konec, k zadním dveřím vedoucím na dvůr. Ty rozrazí nohou. Jde to snadno, pokud nejsou zamčené. A zase nejsou, stále stejná chyba, zlost se stupňuje. Milada má chuť do něčeho bouchnout, ale s kolem, které potřebuje každý den, zachází šetrně. Míří s ním ke kolně a snaží se neuklouznout na ledovce. V bílé tmě, která hmatatelně padá na jejich dvůr odněkud z nebe, opět vyloví z kapsy těžký svazek klíčů, odemkne dva zámky, uvolní petlice, otevře vrata a kolo uklidí dovnitř. Pak kolnu zamkne a odchází unaveně do domu. Těsně u prahu jí to podklouzne a ona konečně upadne. Tolikrát jí to během namrzlé noci podjelo a udržela to, ale teď už tělo nemá sílu a pozornost polevuje. Milada letí zadkem na chodník a tvrdý úder betonu jí projíždí páteří až do hlavy. Padá na levou stranu, pod sebe stíhá položit ruku. I přes rukavice a huňatý rukáv je slyšet křupnutí. Kurva! vyšle přetažený mozek do všech nervových zakončení ležícího těla. Plechový kýbl je na dosah Miladiny nohy a ona do něj kopne porci vzteku. Další kusy zůstávají v ní, možná se později změní v zklamání, ale teď bubnují ve spáncích a napínají hrudník pod bundou. Je těžké se vzchopit, zvednout tělo a přesunout ho dovnitř do tepla. Po čtyřech je to jednodušší... Jako noční zvíře, dravá šelma, za kterou chrastí na řetězu svazek klíčů. Poslední prásknutí dveří je mohutné a probudí v ložnici spící mládě. Nalezená mrtvá je podváděná manželka doktora Marka Diviše. Událost rozhýbe podzimní ospalost v malé městečku, jehož různorodí obyvatelé pomalu odkrývají svoje různorodé životy. Nahlédneme pod pokličku jejich vztahů, snů a přání a uvidme prostředky, pomocí nichž chtějí dosáhnout svých cílů. Přes všechna zdánlivá tajemství a tragédie ale nakonec zjišťujeme, že se jedná o velmi známou komunitu celkem obyčejných lidí. Román volně navazuje na autorčinu předchozí knihu Do tmy, za kterou získala cenu Magnesia Litera 2016 za prózu. Zde používá některé dřívější vedlejší postavy a stejné prostředí.