V Medovém lese bydlí čtyři zvířecí kamarádi s laskavým srdcem a hebounkou srstí. Kdykoli se některé z dětí z lesní školky dostane do potíží, hned mu přispěchají na pomoc. Tentokrát nás čeká napínavé dobrodružství při hledání pokladu. Už několik dní bez ustání prší. Kamarádi z Medového lesa si hoví v suché skrýši, a aby zahnali nudu, nakreslí si mapu pokladu. Pak ale jejich mapa padne do rukou dětem z lesní školky. Zvířátka neváhají a pro své malé dvounohé kamarády nějaký ten poklad seženou a tím pro ně připraví napínavé dobrodružství. Nemají přitom ani tušení, že to, co je pro ně nepotřebné harampádí, může mít pro někoho jiného nedozírnou hodnotu… Již páté pokračování dobrodružných příběhů, které zvídavým předškolákům radí, jak se chovat v lese a neublížit lesním zvířatům. Ze série Kamarádi z Medového lesa zatím vyšly další čtyři díly: Jak zahnat stesk, Králíčci v ohrožení, Všichni za jednoho, Ty to zvládneš, Lukáši!. Všechny čtyři také jako audioknihy v podání Jitky Molavcové. Čtyři kamarádi, co mají les rádi: Lišák Míša – Do všeho strká svůj zvědavý čumáček a dokáže v lese objevit ta nejlepší dobrodružství. A dobrý čuch má i na svoje kamarády – kamarádství a dobrá parta jsou pro něj totiž to nejdůležitější. Laňka Daňka – Je opatrná a zdrženlivá a neustále si s něčím dělá starosti. Ovšem nikdo není schopen vnímat pocity a nálady tak dobře jako ona. Proto jsou za její moudrá slova vždycky všichni vděční. Divoké prasátko Chrochtík – Je pěkně mazané a neustále hledá nějaká dobrodružství – a jeho maminka hledá jeho. Chrochtík své kamarády dokáže rozesmát i přivést k úžasu. Mývalka Makovička – Ze všeho nejradši se o všechny stará, neúnavně pečuje o čistotu a každou chvíli radostně zatleská. Své jméno dostala podle vlčího máku a červenou kytičku taky ze všeho nejradši nosí ve vláskách. Autorka Andrea Schütze toužila stát se spisovatelkou již v dětství. Představovala si, jak píše knihy – nejlépe na zahradě, pod stromem, u starožitného stolu medové barvy s bílým krajkovým ubrusem, kyticí čajových růží a karafou na vodu z křišťálového skla. Zahrada plná zpívajících ptáků měla být u venkovského domu – jakoby vystřiženého z časopisu Living – nedaleko řeky, která případně mohla být i mořem s poletujícími racky. Později, když jako diplomovaná psycholožka vyslechla mnoho příběhů jiných lidí a začala psát příběhy vlastní, zjistila, že zahrada, strom, stůl, dům i prostředí kolem něj je v reálu sice jiné než v dětském snu, ale přesto tak akorát. Dnes autorka touží především po tom, aby se děti těšily na večerní čtení a aby její příběhy podněcovaly rozhovory rodičů s dětmi o snech i reálném životě. A pokud se povede, že si děti v dospělosti vzpomenou na její knihy, které je v dětství doprovázely a okouzlily, kruh je uzavřen a všechna přání