Vlastimil Vondruška: Život staré Šumavy

Popis produktu

Kniha historika a spisovatele Vlastimila Vondrušky vypráví čtivým a přitom fundovaným způsobem o proměnách život staré Šumavy. Je doplněna téměř stem unikátních dobových fotografií ze sbírek Muzea Šumavy v Sušici. Autor popisuje osídlení hor od pravěku až do počátků 20. století a prostřednictvím příběhů a citací z dobových pramenů představuje rozmanité skupiny tehdejších obyvatel, ať již to jsou rolníci, dřevaři, skláři, pastýři nebo pašeráci a lupiči.

Kniha rovněž popisuje lidovou architekturu, oděv, zvyky i způsob obživy. Potěší určitě nejen ty, kteří obdivují krásu Šumavy, ale všechny, kteří si váží života našich předků. Publikace vychází již ve druhém, upraveném a rozšířeném vydání.

Rodinný život Narození dítěte bývalo dříve v šumavských chalupách běžnou událostí, vždyť nezřídka měly tehdejší rodiny osm až deset dětí. Ne každé se však dožilo dospělého věku, neboť dětská úmrtnost bývala otřesná. O tom svědčí jak matriky zemřelých, tak i německé nápisy na umrlčích prknech. Překlad – jednoho za všechny – z prkna stávajícího na cestě do Nýrska: „Zde odpočívají tři synové Ondřeje Zierhuta z Liščí, Max, stár 15 let, Karel stár 16 let, František stár 2 a půl roku, zemřeli v květnu 1888; odpočívejte v pokoji“. Všechny tři zabily neštovice, takový případ nebyl ojedinělý. Prakticky až do porodu žena normálně pracovala. Stávalo se dokonce, že neodhadla správně dobu a děcko se narodilo třeba na poli nebo na cestě z trhu. Před svou „těžkou hodinkou“ bývala rodička ukládána do postele ve světnici; protože postel stávala vždy v rohu, říkalo se, že odešla „do kouta“. Na pomoc pozvali porodní bábu nebo některou zkušenou sousedku. Je zajímavé, že porodní báby měly již v 18. století předepsány porodnické zkoušky, které je opravňovaly k provozování živnosti. Mnohé v horách však tuto činnost prováděly bez oprávnění. Po porodu zůstávala žena ležet několik týdnů (obvykle celé své šestinedělí). Dostávala vždy vydatnou stravu – silnou slepičí polévku apod. Ta se jí nosila ve zvláštním baňatém hrnci s uchem napříč přes horní okraj, jemuž se říkalo koutňák. Často se různě zdobil a lidé mu připisovali magická moc, že ochrání rodičku. Stejnou magickou moc připisovali koutnici, výšivkou zdobené plachtě, která se po porodu zavěšovala na nebesa nad postelí a oddělovala rodičku od zbytku světnice (a především ji chránila před zlými démony a nečistými silami). Za kritickou dobu po porodu se považovalo šestinedělí. Do jeho ukončení nesměla žena vstávat. Někdy se kvůli této lhůtě odkládaly i křtiny. S narozeným dítětem byla prováděna řada praktik, které ho měly podle lidové víry chránit. Do první koupele se vhodil peníz, aby se dítěti v životě dobře dařilo a aby bylo majetné. Tento peníz pak obvykle dostávala darem porodní bába. Pak se dítě zavinulo do povijanu, do kterého se vložil růženec, který ho měl chránit před nečistými silami. Novorozeně uložili do kolébky vedle lože matky. Dříve se dávalo také do košíku zavěšeného provazy ke stropu, jemuž se říkalo „h