Vašica Josef: Literární památky epochy velkomoravské

Popis produktu

K oslavám 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu přispělo nakladatelství Vyšehrad vydáním knihy Vladimíra Vavřínka Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem. Literární práce Cyrila a Metoděje v českém překladu ze staroslověnštiny je v dnešní době těžko dostupný. Ideální kombinaci literárněvědné studie s texty významných cyrilometodějských děl přitom stále představuje dílo jednoho z našich nejvýznamnějších slavistů Josefa Vašici (1884–1968). Literární památky epochy velkomoravské vyšly poprvé roku 1966, kdy pozornost veřejnosti vzrušovaly archeologické nálezy z velkomoravského období. Za polovinu století nijak neztratila na své aktuálnosti a i druhé vydání z roku 1996 bylo rychle rozebráno. V úvodní studii hovoří autor dokonce o „velkomoravské literární škole“, která zvláště ve druhém období Metodějova arcibiskupství (874--885) rozvinula bohatou překladatelskou i původní činnost, a rozebírá jednotlivá její díla. Následují literární překlady většiny děl vzniklých v okruhu velkomoravské literární školy. Překlady jsou obsahově přesné, vynikají vytříbeným jazykem a jsou i dnes velmi čtivé. Původní vydání připravila, poznámky a bibliografii doplnila a medailon Josefa Vašici napsala Zoe Hauptová, studií o Životech Konstantina a Metoděje a novým doslovem opatřil Vladimír Vavřínek.

Literární odkaz soluňských bratří Konstantina-Cyrila a Metoděje

Literarni .innost slovanskych apo.tol. Konstantina.Cyrila a Metod.je

Bohaté nálezy archeologické za posledních let v okolí Velehradu a v Mikulčicích i jinde obrátily pozornost všech, kdo se zajímají o naši kulturní minulost, k těmto drahocenným pozůstatkům vyspělé vzdělanosti našich předků z období Velké Moravy. Této vysoké úrovni materiální kultury, která takto pozvolna vyvstává z podzemí a sutin úsilím celé generace badatelů, odpovídá stejně skvělá produkce literární, podnícená v moravské říši slovanskými apoštoly a těsně svázána s potřebami a zvláštnostmi doby a místa. Oba bratři, Konstantin-Cyril a Metoděj, synové soluňského drungaria Lva, kteří byli posláni na Moravu byzantským císařem Michaelem III. na žádost Rostislava a Svatopluka a ostatních knížat, aby dovršili výuku křesťanskou v této zemi, již obrácené na víru Kristovu, hlavně sestavením vhodné příručky církevněprávní, měli již za sebou pohnutou a úctyhodnou minulost. Starší z nich, Metoděj, asi po deset let spravoval jako kníže jednu slovanskou provincii říše byzantské, pak se vzdal světské kariéry a odešel do kláštera na svazích maloasijského Olympu, a tam se věnoval cele modlitbě, studiu a výchově svých mladých přátel slovanských, z nichž někteří ho později provázeli na Moravu. Konstantin – teprve krátce před smrtí přijal mnišské jméno Cyril – vyrůstal v ovzduší císařského dvora v Byzanci a měl v kancléři Theoktistovi mocného ochránce, který se jej marně pokoušel získat pro dvorskou službu. Po předběžných studiích jazykových, kde ho zaujal hlavně básník Homér, po kursu filosofie, které nějaký čas učil na