Timothy Snyder: Krvavé země

Popis produktu

Autor : Timothy Snyder, Timothy Snyder: Holokaust Němce moc úsilí nestál S americkým historikem o jeho knize  Krvavé země. Evropa mezi Hitlerem a Stalinem , jež vyvrací vžité představy o hladomoru a holokaustu. Se známým americkým historikem Timothym Snyderem (44) jsme si povídali o jeho knize  Krvavé země. Evropa mezi Hitlerem a Stalinem , o nevoli, kterou vyvolává na krajní pravici i levici, ale také o „bílých místech“ v historickém povědomí lidí na Západě. Rozhovor vznikl ve vídeňském  institutu IWM , kam Snyder jako badatel pravidelně dojíždí. ČESKÁ POZICE: Vaše kniha Krvavé země (v originále  Bloodlands: Europe between Hitler and Stalin ) začíná pojednáním o hladomoru ve třicátých letech na Ukrajině. Někteří recenzenti si povšimli, že v anglickém originále neužíváte ukrajinského termínu „holodomor“, který se mnozí Ukrajinci snaží zinternacionalizovat. Vyhnul jste se mu záměrně? SNYDER: Kniha je o všech politikách masového zabíjení, ke kterému docházelo mezi lety 1933 a 1945, tedy v době, kdy byli zároveň u moci Hitler i Stalin. Premisou či úvodním poznatkem knihy je, že k tomuto masovému zabíjení docházelo neúměrně často na území nikoliv Německa a Ruska, ale na Ukrajině, v Bělorusku a Polsku. Zahrnutím ukrajinského hladomoru mezi ostatní politiky, ať už jde o holokaust, německé vyhladovění sovětských válečných zajatců, německé protipartyzánské operace, sovětský „velký teror“ či společnou sovětskou a německou politiku zabíjení polských elit jsem už učinil velký krok ke zmezinárodnění dějin hladomoru. Myslím, že je velice důležité, aby tato historie byla „zmezinárodněna“. Přes tři miliony lidí byly v sovětské Ukrajině umořeny hlady. Je to událost, která si zaslouží pozornost nejen v rámci ukrajinských či sovětských dějin, ale i ve světové historii, protože je součástí širších dějin úmyslných hladomorů ve 20. století, které jsou i dnes relevantní. Termínu „holodomor“ neužívám z žádného závažného důvodu. Prostě jsem usoudil, že by nebylo srozumitelné velké většině čtenářů. Kdybych psal před čtyřiceti lety, tak bych neužíval ani termínu „holokaust“, protože před čtyřiceti lety by nebyl srozumitelný způsobem, jakým je dnes. Takže jde o volbu mezi slovy, která jsou známá, a která nikoliv. Jsem si vědom toho, že mnozí Ukrajinci by si přáli, aby termín „holodomor“ byl v širším světě znám jako pojem. Nemám na to vyhraněný názor pro ani proti. Jednoduše šlo o to, že při psaní knihy, již jsem chtěl zpřístupnit lidem po celém světě, jsem nechtěl začínat slovem, které v podstatě nikdo nezná. K hladomoru ČESKÁ POZICE: V akademických kruzích, zejména levicových, jsou dodnes „popírači holodomoru“, například francouzská historička  Annie Lacroix-Rizová , kterou některé ukrajinské organizace zažalovaly za šíření teze, že „holodomor“ je součástí pomlouvačné kampaně Západu proti Sovětskému svazu. Máte s takovými lidmi trpělivost, anebo původní dokumenty, s nimiž pracujete, neponechávají prostor pro pochyby, že šlo o úmyslnou politiku? SNYDER: Jedna z věcí, o kte