Tereza Čiháková: Co muži dali a vzali
Jak vybíráme doporučené nabídky
Především pečlivě vážíme mezi cenou produktu, kvalitou a reputací eshopu.
Specifikace
Klíčové vlastnosti
Popis produktu
Příběh na motivy skutečných událostí. Svobodný fešák, bezdětný, bohatý a úspěšný gentleman - jako ten pověstný pan Božský... Idylický vztah s osudovým mužem se pro dívku z maloměsta postupně mění v boj o přežití vlastní i právě narozeného dítěte. Novela ze současnosti je strhujícím čtením o narušeném dospívání, o podvodech, násilí a kriminální činnosti jako nejčastějším způsobu zbohatnutí v Čechách, o peripetiích, radostech i strastech mladé ženy na trnité cestě k sebevědomí, o složitém hledání opravdových hodnot a cestě k poznání vyjádřeném v krédu: Mohou nám vzít ideály, naše sny i naději. Mohou nám vzít i kus života a radost z něj. Nikdy nám ale nemohou vzít, co jim nedovolíme, aby nám vzali... Novela se rozhodně nepřiřadí k feministickým agitkám. Naopak, hlavní hrdinka ctí tradiční roli ženy, manželky a matky i v dnešní společnosti, v rodině, ve vztazích, a je odhodlána pro ni také nemálo obětovat. Často ale není připravena na poznání, že její oběť nemusí stačit.
ÚryvekNa toaletách pro personál byl přetlak. Dvě kabinky na osmdesát ženských, docela slušný fičák. Ani mě tedy nepřekvapilo, když po několika vteřinách soukromí bušila na dveře další zájemkyně s úpěnlivou prosbou já už to fakticky nevydržím… Narychlo jsem se upravila, vyběhla, spěšně si opláchla ruce, v kuchyni popadla tác kaviárových jednohubek a vplula opět mezi hosty. Když jsem obešla vytýčený plac, uklidila jsem se do rohu, vyčkávala, až všichni dožvýkají, přichystala se na druhé kolo a očima hledala pana Dechberoucího. Dokonce se mi zazdálo, že mi vykročil vstříc. Vysvětlila jsem si to tak, že si i on konečně hodlá nabídnout, a tak jsem před sebe vytrčila tác a vyšla mu v ústrety. Zastavil asi půl metru přede mnou, zlehka se předklonil a diskrétně zašeptal: „Slečno, myslím, že byste měla jít na toaletu.“ Šok. Jednak pan Dechberoucí plynule hovořil česky, a pak, proč mě, proboha, posílá na záchod? Pak mi svitlo a lehce jsem se začervenala. Kaňour jeden, to jsou ti umělci. „Jako teď hned?“ Přitakal a předklonil se tak blízko, až jsem ucítila jeho dech. „Bude to nezbytné, něco vám kouká zpod sukně.“ Vyslal ke mně diskrétní úsměv, otočil se a odešel. Když jsem sklonila hlavu a spatřila, jak mi zpod sukně vykukuje šňůrka od tampónu, myslela jsem, že na místě umřu.
kniha, Co muži dali a vzali, Tereza Čiháková, BMSS-START