Susannah Appelbaum: Traviči ze země Caux 1: Dutý drahokam

Popis produktu

Publikace: Traviči ze země Caux 1: Dutý drahokam - Susannah Appelbaumová. Jedenáctiletá Břečťanka Manxová žije v království Caux, jemuž vládne krutý král Rulík Zlomocný. Obyvatelstvo země se v podstatě dělí na dvě části – na traviče a na jejich oběti. Pokud nemáte po svém boku zkušeného ochutnavače, každé jídlo se může stát vaším posledním. Ke všemu ještě záhadně zmizel Břečťančin strýček – poslední léčitel a apoteopat v Caux. Předtím neteř svěřil do péče Klejotoka – prohnaného, zlodějského ochutnavače. Břečťanka se vydává hledat svého strýčka. Překrásná a starobylá země Caux je však velmi nebezpečná a děti záhy zjistí, že mají v patách pronásledovatele. Co jim chtějí vzít? Břečťančinu betli, vzácný drahý kámen, který je navíc na rozdíl od všech ostatních dutý? Nebo lektvar oplývající tajuplnou léčivou silou, který uvařila? Nebo snad Břečťanku samotnou?Ukázka z textuAxelrod D. Roux byl jako všichni mostečníci malý. Byl také velmi starý. V zemi Caux by se jen těžko našla starší rasa, a vlastně byste marně hledali i kdekoli jinde. Mostečníci jsou proslulí tím, že mají hluboký vztah k samotářskému životu, a také bývají šikovnými vynálezci. Schopnosti a zkušenosti jednotlivých mostečníků jsou však naprosto nevyzpytatelné. Jednou z jejich nejneočekávanějších vlastností, zejména v časech, které zrovna vládly, bylo jejich skvělé kuchařské umění. Ocitnete-li se někdy u mostečníkova stolu, máte neuvěřitelné štěstí. Štěstí měla jak Jedovatá Břečťanka, tak uprchlý ochutnavač Jeřáb Truax, protože záhy zasedli s dívčiným dobrým přítelem Axelem k bohaté snídani. Mostečník děti ujistil, že jakmile bude venku bezpečno, o Kšá se postará, a pak se odmítal o čemkoli bavit, dokud všichni nebudou před sebou mít plný talíř. Během chvilky se tak stalo. Na stole ležely koláčky z listového těsta naložené v medu, ze kterých vytékal čerstvý vanilkový krém a pokrýval je jemný poprašek cukru. O kousek vedle se nacházely hromady palačinek s ovocnou náplní, na kterých se lesklo rozpuštěné máslo a teplý sirup, a mezi tím vším stály džbány napěněné horké čokolády a moštu, ze kterého se ještě kouřilo. Křehké šunkové sendviče s máslem. Vydatné horké kukuřičné kornouty plné husté omáčky. Maličká vajíčka uvařená natvrdo byla opatrně navršena na nezdobené keramické míse a z hromádky místy trčely malé, pronikavě vonící fialky. Úplně uprostřed, na vršku, osamoceně trůnila krásná planěnka. Plnému stolu nešlo odolat a všichni si navršili na talířky vrchovatě dobrot. Břečťanka se pozastavila u malé žluté květiny, která jemně voněla nad hromadou vajíček. „Axeli, ta kytka,“ řekla dívka znenadání. Zapomněla, že má plná ústa, a s přimhouřenýma očima se naklonila ke květině. „Je to to, co si myslím, že je?“ Vytřeštila oči a pohlédla tázavě na Axela. Mostečník vypadal spokojený sám se sebou. „O co jde?“ zeptal se Jeřáb, kterému zcela unikalo, jak může někdo ztrácet čas s malou žlutou kytkou, když před nimi leží na stole tolik dobrot. „Je to tak!“ zvolal Axel. „Páni!“ Břečťanka se naklonila blíž