Roman Cílek: Temné kouty XX. století

Popis produktu

Dějiny před námi defilují jako strhující drama, pokud o nich píše autor literatury faktu, který už mnohokrát prokázal své vypravěčské mistrovství. Je tomu tak i v této knize, v níž Roman Cílek s mnoha pozoruhodnými detaily zobrazuje několik klíčových okamžiků minulého století: nástup hitlerovců k moci, zápolení o naše pohraničí a březnové události v roce 1939. A jak je u něj obvyklé, i tentokrát se tu ve velmi čtivé podobě promítá jeho tvůrčí přístup, kdy "velké" dějiny prolíná s mikrokosmem dramatických, někdy až skoro neuvěřitelných lidských osudů a střetů do konečné, plasticky vyznívající podoby, již nazval "historická mozaika". Můžeme tak sledovat vzestup Adolfa Hitlera, v mládí "posledního z posledních" - kapitole věnované jeho nástupu k moci dal Roman Cílek výstižný název "Satan usedá na trůn". Na příběhu jednoho z tisíců brutálně a navždy umlčených odpůrců, lübeckého novináře Fritze A. Solmitze, pak vykreslil zrůdnost nacistického režimu, aby svou pozornost následně upřel k naší zemi. První republika měla jistě řadu nedokonalostí či nectností, avšak byla demokracií - a už proto ji musel Hitler zničit, i kdyby snad neexistovala henleinovská pátá kolona. Mrzačení a dobití Československa vykreslil nejen s ohledem na rámcově známé události (mnichovská dohoda a co jí předcházelo - a posléze agónie a zánik druhé republiky), ale také na osudech těch, kteří se před terorem a zlem nesklonili.

"Jsem poctěn, že vás zde mohu uvítat jako německého říšského kancléře, vážený pane Hitlere..." Třicátý leden 1933, pondělí, krátce před jedenáctou hodinou. Ve služební místnosti státního sekretáře při prezidiální kanceláři Otto Meissnera se sešli všichni, kteří měli vytvořit novou vládu. Papen - nehnutá maska, hladký povrch, zato vůdce nacistů nervózně gestikuloval a jako vždy hledal záchranu v tom, že začal mluvit. Na Papenovo uvítání odpověděl přívalem slov. Franz von Papen o tom ve svých pamětech uvedl: "Hitler náhle obnovil svůj nárok na získání plných mocí říšského komisaře pro Prusko. Bude-li tento úřad přenesen na mne, znamená to prý mimořádné omezení jeho práv. Řekl jsem mu, že na tom nyní již nelze nic měnit, ale že o čemkoli bude možné jednat později. Hitler se s tím nespokojil a náhradou za údajně malou účast nacistické strany ve vládě požadoval najednou nové volby do Říšského sněmu. Zcela nový moment... Jeho návrh samozřejmě vyvolal vzrušenou debatu." Ozval se především Alfred Hugenberg, kterému bylo jasné, že za dané situace by v těchto volbách získali nacisté mnoho hlasů na úkor jeho nacionálů. Hitler jako kancléř by k tomu jistě uměl připravit náležité podmínky. Přerušil proto Hitlera a rozčileným hlasem řekl, že s ním nemůže souhlasit. "Volby z listopadu 1932," řekl, "dostatečně ukázaly poměr sil v zemi." Vůdce NSDAP nebyl však ochoten ustoupit muži, kterému se v politických kruzích říkalo Stříbrná liška, a trval na svém. Spor se stával stále ostřejším. Používalo se silných slov. Papen s hrůzou pozoroval, že jeho a Hitlerův zámě