Peter Tremayne: Symbol smrti

Popis produktu

Triumf! Tremayne jako pozadí knih používá mnoho skutečných postav a událostí… čímž vdechuje světu starých Keltů život… Jeho romány jsou obdivuhodné.“ Mystery Scene

„Příběhy sestry Fidelmy nás zavádějí do světa, který mohl vytvořit jen člověk dokonale obeznámený s keltskou historií – do tohoto světa se dosud žádný spisovatel detektivních příběhů nevydal. Ustupte, prosím, přichází výjimečná vyšetřovatelka, ocitající se ve zcela novém teritoriu.“ Peter Haining

„Nade vši pochybnost jde o soupeře Ellis Petersové… prokreslenost historického pozadí je úžasná.“ Evening Standard

„Cítím, že mám pro sestru Fidelmu slabost. Skvělé zápletky… stupňující se napětí… napsáno s přesvědčením a citem pro dobu děje, ovívá nás chlad historické autenticity. Románová řada, která si zaslouží pokračování.“ Jack Adrian

„Strhující detektivka v rychlém tempu… Nelze odložit.“ Irish Democrat

Ozvalo se dvanáct úderů do gongu a jeho zvuk vytrhl sestru Brónach z rozjímání. Potom uslyšela ještě jednu ránu – osamocený, jasný a průzračný tón. Povzdychla si, když si uvědomila, jak už den pokročil, a rychle se zvedla z kolenou, ale pak ještě před sochou Ježíše-trpitele jednou poklekla. Byl to samovolný pohyb, provedený ve spěchu bez jakékoliv myšlenky či významu, a poté už se otočila a zamířila ven z duirthechu, dřevěné kaple opatství. Na kameny dlážděné chodbě venku za dveřmi kostela se zarazila, neboť zaslechla šoupání kožených podešví sandálů na dlažbě. Ve vzdáleném rohu ponuré chodby, osvětlované kouřícími lojovými svícemi postavenými v kovových držácích na stěnách, se vynořilo procesí tmavě oděných stínů s kápěmi, kráčejících ve dvojicích. Zahalené postavy řeholnic, v čele s impozantní vysokou matkou představenou, připomínaly řadu přízraků strašících v temných zákoutích kláštera. Sestry z opatství Lososa tří studní, kterýmžto výrazem se označoval Kristus, tiše prošly kolem se sklopenými hlavami; žádná z nich po sestře Brónach nepohlédla, když ji vedle vchodu do kaple míjely. Dokonce ani abatyše Draigen ji nevzala na vědomí. Sestry beze slova zamířily do dveří, z nichž ona právě vyšla, na polední modlitby. Poslední z řeholnic se zastavila jen proto, aby za jejich procesím zavřela. Sestra Brónach čekala s rukama složenýma před sebou a s hlavou pokorně sklopenou, než prošly kolem ní. Teprve když se za nimi s tichým zaduněním dveře kaple zaklaply, hlavu opět pozvedla. Bylo na první pohled zřejmé, jak si sestra Brónach vysloužila své jméno. Měla totiž ve tváři nesmírně žalostný výraz. Všeobecně se vědělo, že se tato postarší řeholnice nikdy neusmívá.